SLP 13 (2020)

lze v soudním rozhodnutí formulovat obecnější pravidlo, které může být aplikováno v celé řadě obdobných případů, a působit tak prospektivně. Eventuálně lze s podob- ným efektem naznačit hypotetické skutkové varianty daného případu a následně pro- vést posouzení jejich ústavnosti. Z jiného pohledu bychom mohli soudní rozhodnutí hodnotit podle toho, jak detailně soudy popisují nosné důvody svých rozhodnutí. Mohou se například opřít o pojmy běžně využívané v právu (jakými jsou například rovnost nebo důstojnost), aniž by podrobně rozebírali jejich teoretické základy. Poslední dvě kritéria používá Cass Sunstein k definování soudcovského minimalis- mu. V jeho pojetí je minimalismus založen na argumentaci, která je spíše stručná než podrobná. Zároveň při jejím použití soudce neusiluje o to, aby představil komplexní a obecné pravidlo, jež by bylo jednou provždy použitelným základem. 20 Minimalisté rovněž preferují úzce formulované rozhodnutí před širokým, tj. takovým, jehož formu- lace odůvodnění bude dopadat na co největší počet budoucích obdobných případů. 21 Minimalismus je tedy způsob řešení případu, který preferuje malé posuny a judika- torní „krůčky“ proti velkým skokům a zdánlivě univerzálně aplikovatelným závěrům. Než přikročím k hodnocení minimalistického rozhodování na spory týkající se zá- kladních práv, je třeba poukázat na vztah mezi minimalismem a soudcovským pasivis- mem nebo sebeomezením ( judicial self-restraint ). Podle mého názoru je chybou, pokud bychom tyto dvě koncepce směšovali. Lze si totiž představit minimalistické rozhod- nutí, kterým soud zruší ústavní zákon anebo označí mezinárodní smlouvu za součást ústavního pořádku i přes doslovné znění ústavy. Tedy i rozhodnutí, které je všeobecně vnímáno jako aktivistické (v němž soudci nevykládají primárně právo, nýbrž prosazují vlastní politické přesvědčení), by mohlo být formulováno minimalisticky, pokud bude orientováno na daný případ. 22 Totéž platí i pro zbylé dvě charakteristiky rozhodnutí. Soud může zvolit velmi podrobnou argumentaci jdoucí k podstatě celé řady právních institutů a principů, které na daný případ aplikuje, může v odůvodnění diskutovat ce- lou řadu variant rozhodnutí, avšak pokud zůstane v rovině právního diskurzu, nemusí být toto jeho maximalistické rozhodnutí aktivistické. ͹ . Prom ě ny racionality práva a justi fi kace soudního rozhodování Minimalismus anebo maximalismus v soudním rozhodování souvisí podle mého názoru v teoretické rovině mimo jiné s otázkou proměny racionality práva, kterou zda čl. 27 odst. 2 Ústavy („Za projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo v jejich orgá- nech nelze poslance nebo senátora trestně stíhat.“) vylučuje i civilní žaloby vůči poslanci za jeho projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nebo v jejich orgánech, se Ústavní soud v této věci nevyjadřuje, neboť zodpovězení této otázky není pro projednávaný případ nezbytné.“ 20 SUNSTEIN, Cass: Beyond judicial minimalism…, str. 826. 21 Ibid. 22 K pojetí soudcovského aktivismu viz ONDŘEJKOVÁ, Jana. Vnější limity soudcovské interpretace a argu- mentace . Praha: Leges, 2017, str. 114.

82