SLP 13 (2020)

v návaznosti na práce německého sociologa Maxe Webera popisují ve svých pracích Jürgen Habermas , Günter Teubner a někteří další autoři. Za základ je přitom bráno Weberovo rozlišování mezi formální a materiální racionalitou práva. Formální racio- nalita práva je založena na principu legality, rozhodování podle konkrétnějších pravi- del a respektování autonomie vůle jednotlivců. Oproti tomu substantivní (materiál- ní) racionalita v právu vychází z hodnocení účelu (teleologie) práva, namísto aplikace konkrétnějších pravidel (právních norem) nastupuje argumentace právními principy a hodnotami a daleko více se prosazuje regulace společenských vztahů státem. Günter Teubner ukazuje rozdíl mezi materiální (substantivní) a formální raciona- litou na příkladu rozhodování o smluvních závazcích v soukromém právu. Zatímco formální racionalita klade důraz na legalitu a splnění zákonných podmínek uzavření smlouvy, materiální racionalita upřednostňuje materiální spravedlnost a vyrovnávání postavení účastníků cestou kogentních ustanovení. 23 Rozhodování na základě materiální racionality práva obecně posiluje roli soudů, zejména těch vysokých. Jejich rozdílné postavení reflektují jak „robustní“ konstituci- onalistické teorie, například koncepce politického a právního konstitucionalismu, 24 tak i subtilnější teorie rozhodovací činnosti soudů, k nimž například patří Sunsteinovo rozlišování minimalistických a maximalistických odůvodnění rozhodnutí anebo stále aktuální teorie dělby moci v demokratických právních státech. 25 S proměnou racionality souvisí i požadavek na justifikaci soudních rozhodnutí, 26 ale obecněji i odůvodnění jakékoliv činnosti veřejné moci související se zásahy do práv a autonomie jednotlivců. Řada autorů v posledních letech popisuje tento problém jako přechod od kultury autority ke kultuře justifikace. 27 Autorem této myšlenky je jihoaf- 23 Poněkud stranou pro tuto chvíli ponechávámTeubnerovu koncepci reflexivního práva, kterou rozpraco- vává na základě institucionální teorie a systémové teorie práva – v podrobnostech vizTEUBNER, Günter: Substantive and Reflexive Elements in Modern Law. Law & Society Review . roč. 17, č. 2, 1983, str. 252. 24 ONDŘEJKOVÁ, Jana: Vnější limity soudcovské interpretace …, str. 98. Autorka v této práci odkazuje zejména na práce Richarda Bellamyho, Stephena Gardbauma, Neila Walkera, Jeffa Kinga a dalších au- torů zabývajících se tímto rozlišováním. Z tuzemské (resp. slovenské) literatury viz též ĽALÍK, Tomáš: Politický konštitucionalizmus a jeho limity (z pohľadu samotného politického konštitucionalizmu). In: PRÍBELSKÝ, Patrik, KORPÁŠ, Eduard (eds.): Princ í py konštitucionalizmu , Plzeň: Aleš Čeněk, 2015, str. 28 a násl., ĽALÍK, Tomáš: Ústavný súd a parlament v konštitučněj demokracii. Bratislava: Wolters Kluwer, 2015, str. 66 a násl. PÍŠA, Radek: Soudcokraté, zachránci a byrokrati. Soudy a soudci v USA, Izraeli a České republice . Praha: Leges, 2018, str. 57 a násl. Silně zjednodušeně lze mezi těmito dvěma pojetími konstitucionalismu vést dělící linii v otázce, který orgán má mít v lidskoprávních sporech po- slední slovo (zda soudy anebo parlamenty, eventuálně přímo lid). 25 Z novějších knih viz např. HAPLA, Martin: Dělba moci a nezávislost justice . Brno: Masarykova univerzi- ta, 2017. KYSELA, Jan: Dělba moci v kontextu věčného hledání dobré vlády . Praha: Leges, 2019. 26 V české literatuře k tomuto tématu: TICHÝ, Luboš, HOLLÄNDER, Pavel, BRUNS, Alexander (eds.): Odůvodnění soudního rozhodnutí . Praha: Centrum právní komparatistiky, Právnická fakulta UK, 2011. 27 DYZENHAUS, David: Proportionality and Deference in a Culture of Justification. In: HUSCROFT, Grant, MILLER, Bradley W., WEBBER, Gregoire (eds.): Proportionality and the Rule of Law. Rights, Justification, Reasoning . Cambridge: Cambridge University Press, 2014, str. 234 a násl., COHEN-

83