SLP 14 (2020)

Korczak coby lékař spatřuje v internátu oddělení dětské nemocnice. Přirovnává internát ke klinice, kde se setkává s různými nemocemi těla i duše a se slabou odolností organismu. Přitom chorobné dědictví prodlužuje a ztěžuje uzdravení dětí. Uvědomuje si, že je žádoucí proměnit internát v léčebnu morální. 2 Tam konkrétní sociální normy řádu, čestnosti, šlechetnosti, poctivosti, dodržování slibu, neubližování či spolupráce mohou být dětmi přijímány, ale i někdy zavrženy v institucionální interakci. V in- ternátě lze vybudovat tradici, pravdy, řádu, pracovitosti, poctivosti upřímnosti. Jak Korzcak píše, nelze ovšem přeměnit dítě na takové, jakým není. Následně použije na- turalistický příměr, nesčetněkrát využívaný ve filosofii výchovy i pedagogice, že „ bříza zůstane břízou, dub dubem – lopuch lopuchem “. 3 V opačné, nicméně zkreslené perspektivě se může internát jevit jako milý, harmo- nický státeček obývaný dětmi, kde děti mají pouze drobné starosti a potřeby. Korczak odmítá chybné vnímání společného domova dětí. Internát je světem sta dětí – sta lidí, světem ne malých, nýbrž mohutných, ne nevinných, nýbrž lidských hodnot, kladů, snah a tužeb. Odmítá představu dítěte oděného do šatu nevinnosti. Naopak přisuzuje dětství zásadní význam a děti vnímá přes jejich přirozenou různost jako morálně rovné bytosti. Morální rovnost, jíž není nutné dokazovat, předepisuje rovné zacházení a rov- né postavení. Děti v referenčním poli rovnosti zasluhují rovnou důstojnost a rovný respekt. Těmto hodnotám odpovídají jejich morální práva. ͹ . Zákoník Zákoník je nerozsáhlým řádem sociálních norem, jež nevznikly v sociálním roz- toku živelnou interakcí dětí. Soudní rada coby malý, volený orgán je normotvůrcem tohoto předpisu. Zákoník není souborem norem, který stanoví konkrétní standardy denního režimu. Nezakazuje přímo šikanování, hádky mezi dětmi, rvačky nebo před- bíhání ve frontě. Ani nepřikazuje, v kolik hodin musejí děti vstávat. Ani nezakazuje dětem hlučení během oběda nebo v ložnici po večerce. Ani neurčuje, kdo a kdy bude odnášet ložní prádlo či šatstvo k vyprání. Standardy zákoníku odrážejí základní osu Korczakovy pedagogiky: kdo nemiluje dítě, nemůže vychovávat. Výchova dítěte musí vycházet z lásky. Agapé prostupuje stan- dardy zákoníku, a to včetně nejpřísnější sociální sankce: trestu vyloučení z internátu. Vždyť dítě se může po čase vrátit. Láska k dítěti předpokládá uznat individualitu dítě- te, citlivě vnímat všechny navzájem se prostupující formace jeho vyvíjející se osobnos- ti. Individualita dítěte vztažená ke konkrétním situacím se projektuje do abstraktních sociálních norem. Zákoník striktně odmítá používat kolektivní vinu a trest. A to nejen proto, že děti oprávněně kolektivní obvinění odmítají. Nevinní jsou totiž přinuceni 2 KORCZAK, J. Jak kochać dziecko. Internat. Kolonie letnie. Dom Sierot . Warszawa: Instytut Książki. Biuro Rzecznika Praw Dziecka, 1993, s. 23: „ I jeśli internat nie będzie uzdrowiskiem moralnym, grozi mu, że będzie ogniskiem zarazy .” 3 Ibid , s. 77: „ Mogę stworzyć tradycję prawdy, ładu, pracowitości, uczciwości, szczerości, ale nie przerobię żadnego z dzieci na inne, niż jest. Brzoza pozostanie brzozą, dąb dębem – łopuch łopuchem .”

11