SLP 14 (2020)

Zdánlivě banálními případy byly pozdní návraty chovanců do dětského domova. Rada byla příslušná rozhodovat o takovém selhání, pokud dítě přišlo pozdě od rodiny či příbuzných. Jinou záležitostí byla kumulace případů u jednoho viníka. Tehdy se vyžadoval od soudní rady postup en bloc . Rada vydala jediné rozhodnutí, které pokrý- valo všechny nesprávné činy dítěte. Rada používala rozhodovací klíč: několik případů, avšak jen jeden následek. Soudní rada propojovala dvě formy pravomocí. První pravomoc byla preskriptivní. Rada vydávala zákoník i další sociální normy nutné pro organizaci života dětí. Druhá pravomoc byla aplikační. Sociální normy, které přijala, sama aplikovala na těžké pří- pady. Zatímco kamarádskému soudu byly ponechány případy lehčí. Když záležitost vyžadovala vedle soudního rozhodnutí přijetí preskriptivního opatření. Kamarádský soud byl vždy z rozhodování vyloučen. ͻ . Zlov ě stný konec? Korczak používá ustálený právní pojem „zákoník“. Nejedenkrát se v knize „ Jak kochać dziecko “ dovolává slova „práva“. Obě slova vzbuzují mylnou představu, že popi- sované normy jsou součástí právního řádu. Zákoník je vskutku formálním a řízeným řádem, který je důsledně institucionalizován. Je to ale mimoprávní institut. Zákoník je souhrnem sociálních norem, které platily v internátním prostředí. Ovšem původ i povaha zákoníku je heteronomní a nikterak autonomní. Děti se na jeho utváření přímo nepodílely. Zákoníku se tak spíše podobají školní řády, jež vznikají bez účasti žáků. V tomto smyslu je interním předpisem. Spojení souboru sociálních norem s kamarádským soudem i soudní radou je jedi- nečným výchovným projektem, jenž nezůstal pouze v mysli jeho stvořitele. Projekt byl déle praktikován. Soud uvedl děti do formálního postavení bytostných aktérů soud- ního rozhodování. Praxe ukázala, že děti k aktivnímu participačnímu postavení nedozrály. Mnohé děti v internátu soud nenáviděly, a proto jeho konec přivítaly. Soud je překvapil jako nečekaný a nejhrozivější nepřítel-pozorovatel, nepřítel-otevřenost, nepřítel-světlo. 10 Jiným dětem byly sociální normy a soud lhostejnými instituty. Problémy soužití a je- jich soudní řešení je v zásadě nezajímaly. Oproti těmto dětem stáli jeho protagonisté. Těm ani Korczakovi se nepodařilo soud udržet. Korczak spatřuje v soudu nutný a nenahraditelný výchovný prostředek. Očekával od soudu naplnění jeho výchovného ideálu, jenž musí vstoupit do každodennosti. 11 To se nikdy nestalo.

10 Ibid , s. 219: „ Takich było kilkoro. Sąd zaskoczył je jako nieoczekiwany i najgroźniejszy wróg-rejestrator, wróg-jawność, wróg-światło .” 11 Ibid , s. 222: „ Sąd jest potrzebny, konieczny, niczym zastąpić się nie da. Sąd musi mieć olbrzymie wychowaw- cze znaczenie. Niestety nie dorośliśmy jeszcze do sądu. Jeszcze nie lub: jeszcze nie u nas .”

22