SLP 14 (2020)

pracovat, jakož i práva na placenou dovolenou; f ) práva na ochranu zdraví a na bezpeč- né pracovní podmínky včetně ochrany poslání ženy jako matky. Zákaz diskriminace upravuje také Úmluva MOP č. 111 o zákazu diskriminace v zaměstnání a povolání 16 z roku 1958. V preambuli této Úmluvy se zdůrazňuje, že diskriminace zakládá porušení práv vyhlášených ve Všeobecné deklaraci lidských práv z roku 1948. V čl. 1 odst. 1 Úmluvy je vymezen výraz diskriminace , který zahrnuje ja- kékoliv rozlišování, vylučování nebo dávání přednosti založené na rase, barvě pleti, po- hlaví, náboženství, politických názorech, národnostním nebo sociálním původu, které má za následek znemožnění nebo porušení rovnosti příležitostí nebo zacházení v za- městnání nebo povolání. V čl. 1 odst. 3 je upřesněn pojem zaměstnání a povolání , které zahrnují přístup k odbornému výcviku, přístup k zaměstnání a k různým povoláním, jakož i podmínky zaměstnání. V čl. 1 odst. 2 Úmluvy je naopak negativně vymezeno, co nebude považováno za diskriminaci, čímž se má na mysli jakékoli rozlišování, vylučování nebo dávání přednosti založené na kvalifikaci vyžadované pro určité zaměstnání . Starší Úmluva MOP tak neobsahuje žádnou úpravu navíc ve srovnání s Úmluvou o odstranění všech forem diskriminace žen z roku 1979, s výjimkou upřesnění toho, co není považováno za diskriminaci. Úmluva MOP zdůrazňuje rovné zacházení ve srovnání s Úmluvou z roku 1979, která naopak počítá i s plným rozvojem a povznesením žen. Pro odstranění diskriminace žen v zaměstnání je velmi důležité zajištění práva na stejnou odměnu včetně výhod a na stejné zacházení, pokud jde o práci stejné hod- noty, která je upravena v čl. 11 Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen z roku 1979. Problematiku odměňování upravuje Úmluva MOP č. 100 o stejném odměňování pracujících mužů a žen za práci stejné hodnoty 17 z roku 1951. Podle čl. 2 odst. 1 této Úmluvy každý členský stát bude prostředky, odpovídajícími metodám užívaným pro stanovení tarifů odměn zajišťovat, aby byla na všechny pracovníky uplatňována zá- sada stejného odměňování pro pracující muže a ženy za práci stejné hodnoty. Podle čl. 2 odst. 2 tato zásada může být prováděna a) vnitrostátním zákonodárstvím, b) zákonně zavedenými nebo uznávanými metodami stanovení mezd, c) kolektivními smlouvami mezi zaměstnavateli a pracovníky, d) kombinací těchto různých prostředků. V čl. 1, písm. a) Úmluvy je vymezen pojem odměna , která zahrnuje řádnou, základní nebo minimální mzdu nebo plat a jakékoliv vedlejší příjmy, vyplácené přímo nebo nepřímo, ať v hotovosti nebo v naturáliích, zaměstnavatelem pracovníku a plynoucí z pracovní- kova zaměstnání. Pojem „stejné odměňování pro pracující muže a ženy za práci stejné hodnoty“ se ve smyslu čl. 1, písm. b) vztahuje na tarify odměny, stanovené bez rozli- šování založeného na pohlaví. Definice pojmu odměna v Úmluvě č. 100 je používán i při aplikaci Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen z roku 1979. Dá se 16 Úmluva MOP č. 111 o diskriminaci v zaměstnání a povolání, sjednána 25. 6. 1958, v platnosti ode dne 15. 6. 1960, č. 465/1990 Sb. 17 Úmluva MOP č. 100 o stejném odměňování pracujících mužů a žen za práci stejné hodnoty, 165 UNTS 303, sjednána 29. 6. 1951, v platnosti ode dne 23. 5. 1953, č. 450/1990 Sb.

28