SLP 14 (2020)

ESLP přitom vypovídají o zvyšující se ochraně práv všech, i cizích státních přísluš- níků. Omezí však nadcházející hospodářská krize, v důsledku pandemie koronaviru, tento vývoj? Účelem tohoto článku je analýza vývoje judikatury ESLP s cílem zjistit, do jaké míry, v tomto kontextu, existuje rovnost v užívání práv a svobod stanovených v Evropské úmluvě pro ochranu lidských práv (dále Úmluva). Zmíněnou rovnost v užívání práv a svobod zaručuje článek 14 Úmluvy, 4 přičemž zákaz diskriminace je Radou Evropy vnímán jako základní svoboda, kterou je třeba chránit. Až donedávna byl článek 14 považován, jak barvitě uvádí O’Connell, za jakési „Popelčino ustanovení“. Současný vývoj judikatury ESLP ovšem ukazuje, že Popelka již vystoupila ze stínu a začíná zářit na bále. 5 Článek 14 vstoupil do popředí v roce 2007, kdy Velký senát rozhodl o nepřímé diskriminaci romských žáků v českém vzdělávacím systému, 6 a uvedl povinnost státu poskytnout této zranitelné skupině zvláštní ochranu. Článek 14 se uplatnil i v ochraně práv žen v roce 2009. ESLP zde rozhodl, že v případě špatného zacházení se zranitel- nou osobou má smluvní stát nejen povinnost provést důkladné vyšetřování, ale má i povinnost ochránit osobu, o níž ví, že je obětí násilí. 7 V roce 2011 Velký senát rozšířil zranitelnost na žadatele o azyl, kterému nebylo poskytnuta odpovídající péče ze strany státu. Zvolená judikatura se proto bude týkat „zranitelných“ stěžovatelů, a použitel- nost článku 14 v jejich stížnosti. Tento příspěvek nejprve představí evropská a mezinárodní opatření, jež upravují problematiku diskriminace, částečně i důrazem na tzv. zvláštní opatření. Značná část příspěvku bude věnována zranitelným osobám v judikatuře ESLP, přičemž velký důraz bude kladen na problematiku diskriminace ve vzdělávání, založené především na et- nickém původu nebo postižení. Následně se představí judikáty týkající se povinnosti dostatečné péče u zranitelných žen a dětí a nakonec se zanalyzuje judikatura týkající se žadatelů o azyl, kteří byli nově zařazeni mezi zranitelné osoby. V závěru shrnu, že smluvní státy jsou do stále větší míry vázány nejen negativními povinnostmi, ale i po- vinnostmi pozitivními. ͸ . Regionální instrumenty Rady Evropy chránící zranitelné skupiny ͸ . ͷ Zranitelné osoby Pojem zranitelnost je v judikatuře ESLP stále bohatěji používán, ale velmi růz- norodě a zranitelnost je proto těžko kategorizovatelná a definovatelná. Jasněji defi- 4 Článek 14 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. „ Zákaz diskriminace: Užívání práv a svobod přizna- ných touto Úmluvou musí být zajištěno bez diskriminace založené na jakémkoli důvodu, jako je pohlaví, rasa, barva pleti, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, národnostní nebo sociální původ, příslušnost k národnostní menšině, majetek, rod nebo jiné postavení.“ 5 O’CONNELL, R. Cinderella comes to the Ball: Art. 14 and the right to non-discrimination. In: Legal Studies, vol. 29, issue 2, 2009. 6 ESLP, D.H. a další v. Česká republika [velký senát] (č. 57325/00), 13. listopadu 2007. 7 ESLP, Opuz v.Turecko (č. 33401/02, 9. 9. 2009, para. 160.

37