SLP 14 (2020)

novatelnou zranitelnost nalezneme jen při použití článku 14, kdy se v případech pří- mo odkazuje na skupiny určené společnými znaky identity, které byly historicky vystaveny předsudkům a společenskému znevýhodnění. 8 Některé akademické články navrhují, že pojem zranitelné skupiny nabývá na rozhodujícím významu pro argumentaci ESLP při jeho rozhodování. 9 Do zranitelných skupin by dle dosavadní judikatury ESLP spadaly především osoby s postižením, děti, osoby s HIV, ženy, etnické menšiny, a LGBT. Tento příspěvek ovšem ukáže, že ačkoliv pojem zranitelné skupiny se vyskytuje v ju- dikátech ESLP stále častěji, ESLP dokáže v mnohých případech nalézt porušení práv zranitelných jedinců i bez takové argumentace. Lze tak říci, že ESLP naštěstí přikládá velkou důležitost nejen společenskému kontextu, ale i individuální situaci žadatele. Z toho důvodu se zdá vhodnější použít pojem „zranitelné osoby“, protože například u žádostí o azyl se přikládá velká důležitost individuálnosti situaci, míra zranitelnosti u cizích státních příslušníků se může velmi lišit. K podobnému závěru lze dojít i u žen. ͸ . ͸ Zásada nediskriminace a zvláštní opat ř ení Nejdůležitějším, nikoliv však jediným, instrumentem pro ochranu zranitelných osob je Evropská úmluva o ochraně lidských práv (dále Úmluva). 10 Článek 14 Úmluvy zakotvuje rovnost v užívání práv a svobod ustanovených v Úmluvě. Úmluva chrání především práva „občanské a politické povahy“, zahrnuje však i určitá práva „povahy hospodářské a sociální“, přičemž všechna tato práva musí být zajištěna bez jakékoli diskriminace. 11 ESLP opakovaně judikoval, že „právo nebýt diskriminován při užívání práv zaručených Úmluvou je porušeno i tehdy, pokud státy (…) nezachází rozdílně s osobami, jejichž situace se podstatně liší“. 12 Pokud se jedná o znevýhodněné skupiny, ESLP nabádá členské státy k přijímání pozitivních opatření. 13 Důvodem takových opatření bývá předcházení diskriminace. Diskriminace bývá založena především na pohlaví, na etnickém původu, postižení, nebo sexuální orientaci. 8 Viz ARNADÓTTIR, O.M. Vulnerability under Article 14 of the European Convention on Human Rights. In: Oslo Law Review , Volume 4, No. 3, 2017, s. 164. 9 TIMMER, A., PERONI, L. Vulnerable groups: The promise of an emerging concept in European Human Rights Convention law. In: International Journal of Constitutional Law, Vol. 11, Issue 4, October 2013, s. 1056-1085. 10 Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, sjednána dne 4. 11. 1950, v platnosti od 3. 9. 1953. 11 Protokol č. 12 Úmluvy z roku 2000 rozšiřuje oblast působnosti zákazu diskriminace tím, že zaručuje rovné zacházení při užívání jakéhokoli práva. Byl vypracován v důsledku snahy posílit ochranu před diskriminací, která byla považována za klíčový prvek zaručení lidských práv. 12 ESLP, „Věc týkající se určitých aspektů právní úpravy vyučovacího jazyka v Belgii“ v. Belgie (č. 1474/62 a další), 23. července 1968, série A č. 6, para. 10; Thlimmenos v. Řecko [velký senát] (č. 34369/97), para. 44, 2000 ; Stec a další v. Spojené království [velký senát] (č. 65731/01 a 65900/01), 12. 4. 2006, para. 51; D.H. proti ČR [velký senát], para. 175. 13 Pozitivní povinnost je povinnost členských států přijmout taková nezbytná opatření, aby bylo zajištěno užívání daného práva jednotlivcem.

38