SLP 14 (2020)

Diskriminace spočívá v rozdílném zacházení s osobami nacházejícími se ve srovnatel- né situaci, a to bez objektivního a rozumného zdůvodnění, tj. když nesleduje legitimní cíl nebo pokud použité prostředky nejsou přiměřené cíli, kterého má být dosaženo. 14 Rada Evropy uplatňuje i další instrumenty pro ochranu proti diskriminaci. Jedním z nejdůležitějších je Revidovaná Evropská sociální charta (ESC) z roku 1996. 15 ESC byla nejdříve považována za zdroj inspirace pro ESLP, 16 nyní již ESLP na ESC ve svých judikátech přímo odkazuje, čímž se v jeho judikatuře začínají uplatňovat i práva so- ciální. 17 V neposlední řadě, pro ESLP jsou relevantní i další úmluvy Rady Evropy. 18 ͸ . ͹ Mezinárodní ustanovení o zvláštních opat ř eních Zásadní inspirací pro regionální instrumenty jsou dokumenty OSN v oblasti lid- ských práv: Všeobecná deklarace lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských a poli- tických právech, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace, Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen, Úmluva proti mučení, Mezinárodní úmluva o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin, Úmluva o právech dítěte 19 (stanovi- la, že nejlepší zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí), 20 Úmluva proti diskriminaci ve vzdělání, Ženevské úmluvy, Úmluva o právech osob se zdravotním postižením, aj. 14 Přímá diskriminace je nalezena v případě rozdílného zacházení: musí být prokázáno, že s údajnou obětí bylo zacházeno méně příznivě na základě toho, že vykazuje znak spadající pod pojem „chráněný důvod“. Nepřímá diskriminace přesunuje pozornost od rozdílného zacházení ke zkoumání rozdílných účinků. I navenek neutrální předpis, kritérium nebo zvyklost tak může určitou skupinu znevýhodňovat, v dů- sledku jejich účinku. Více v Příručce evropského antidiskriminačního práva, s. 29. 15 Revidovaná Evropská Sociální charta, Štrasburk, 3. května 1996. 16 ESLP, Zehnalová a Zehnal v. Česká republika (č. 38621/97), rozhodnutí ze dne 14. května 2002. 17 Viz ESLP, Ponomaryov v. Bulharsko (č. 5335/05), 21. 6. 2011, paras. 34-35. Podrobnější informace je v tomto textu v části věnované vzdělávání dětí cizinců. 18 Rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin; Evropská charta regionálních a menšinových jazy- ků; Úmluva Rady Evropy o boji proti obchodu s lidmi; Úmluva Rady Evropy o předcházení a potlačová- ní násilí na ženách a domácího násilí, tzv. Istanbulská úmluva (z roku 2011, je v platnosti od 1. 8. 2014); Úmluva o právním postavení uprchlíků (1951); Protokol týkající se právního postavení uprchlíků (1967), aj. 19 Úmluva o právech dítěte byla přijata 20. listopadu 1989 Valným shromážděnímOSN (Česká a Slovenská Federativní republika ji ratifikovala 6. února 1991 a je uveřejněna ve Sbírce zákonů jako sdělení FMZV č. 104/1991 Sb.). Úmluva o právech dítěte, čl. 2 odst. 1: „ Státy (…) se zavazují respektovat a zabezpečit práva (…) každému dítěti nacházejícímu se pod jejich jurisdikcí bez jakékoli diskriminace podle (…) národ- nostního, etnického nebo sociálního původu, (…) a jiného postavení dítěte nebo jeho rodičů nebo zákonných zástupců “; Čl. 2 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte: „ Státy (…) učiní všechna potřebná opatření k tomu, aby dítě bylo chráněno před všemi formami diskriminace nebo trestání, které vyplývají z postavení, (…) jeho rodičů, zákonných zástupců nebo členů rodiny .“ 20 Úmluva o právech dítěte, čl. 3 odst. 1: „Zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, správními nebo zákonodárnými orgány“.

39