SLP 14 (2020)

V uplatňování zvláštních opatření sehrály důležitou roli orgány odpovědné za vý- klad úmluv OSN, a to vydáním pokynů, především Výbor OSN pro odstranění rasové diskriminace, 21 Výbor pro občanská a politická práva, Výbor OSN pro hospodářská, sociální a kulturní práva, 22 či Výbor OSN pro odstranění diskriminace žen. 23 ͹ . Judikatura ESLP týkající se zranitelných osob ͹ . ͷ Uplatn ě ní č lánku ͷͺ a č lánku ͸ Protokolu č . ͷ . Úmluvy – Právo na rovný p ř ístup ke vzd ě lání V prvních případech ESLP týkajících se zranitelných skupin se uplatnil článek 14 (zákaz diskriminace) ve spojení s článkem 2 Protokolu č. 1 Úmluvy („nikomu nesmí být odepřeno právo na vzdělání“). Právo na vzdělání patří mezi základní lidská práva, vyplývající z řady mezinárodních závazných dokumentů. Ačkoliv se právo na vzdělání uplatňuje vůči všem dětem, mnohé skupiny čelí podmínkám omezujících jejich přístup ke vzdělání. 24 Diskriminace v přístupu ke vzdělání se týká především dětí jiného etnic- kého původu, dětí s postižením, dětí jiného náboženského vyznání, nebo dětí cizinců. i) romské d ě ti Nejdůležitější rozsudky v této oblasti se týkají diskriminace romských dětí v přístu- pu ke vzdělání. Průlomovým rozsudkem je věc D. H. a další proti České republice , pro naše účely ze dvou důvodů. Za prvé, věc D.H. a další se stala jakýmsi precedentem pro případy nepřímé dis- kriminace . Týkala se romských dětí, které byly, podle judikátu, vyloučeny z běžné- ho vzdělávacího systému na základě svého romského původu a umístěny do „zvlášt- ních“ škol určených pro děti vykazující problémy s učením. K převedení romských žáků do zvláštních škol byly použity testy ke stanovení inteligence a schopností žáků. Ačkoliv se tento postup zdál být neutrální, obecně bylo pro romské děti obtížnější do- sáhnout uspokojivého výsledku, a následně bylo 80 až 90 procent romských dětí vzdě- 21 Výbor OSN pro odstranění rasové diskriminace, „Obecné doporučení č. 32: význam a oblast působnosti zvláštních opatření v Mezinárodní úmluvě o odstranění všech forem rasové diskriminace“, dok. OSN CERD/C/GC/32, 24. 9. 2009; „Obecné doporučení č. 30 o diskriminaci osob bez občanství“, dok. OSN HRI/GEN/1/Rev.7/Add.1, 4. 5. 2005. 22 Výbor OSN pro hospodářská, sociální a kulturní práva, „Obecný komentář č. 13: právo na vzdělávání“, dok. OSN E/C.12/1999/10, 8. 12. 1999. 23 Výbor OSN pro odstranění diskriminace žen, „ Obecné doporučení č. 25 : čl. 4 odst. 1 úmluvy (dočasná zvláštní opatření)“, dok. OSN A/59/38(SUPP), 18. 3. 2004. Obecné doporučení č. 19 z roku 1992, Výbor pro odstranění diskriminace žen, odst. 9: „ podle obecného mezinárodního práva a konkrétních paktů o lidských právech mohou státy nést odpovědnost i za jednání jednotlivců v případech, kdy státy s dostatečnou péčí nebrání porušením práv nebo nevyšetřují a netrestají násilné činy, a za náhradu újmy. “ 24 Vůbec prvním rozsudkem ESLP, který shledal diskriminaci ve vzdělávání, byl případ týkající se někte- rých aspektů zákonů o používání jazyka ve „Věci týkající se určitých aspektů právní úpravy vyučovacího jazyka v Belgii“ v. Belgie (č. 1474/62 a další), 23. 7. 1968, série A č. 6, para. 10.

40