SLP 14 (2020)

láváno mimo hlavní systém vzdělávání. 25 Vláda České republiky neúspěšně argumen- tovala, že systém zvláštních škol byl zaveden s cílem pomoci při vzdělávání romských dětí překonáním jazykových problémů a nápravou nedostatečné předškolní výchovy. 26 Dle ESLP bylo irelevantní, zda byla dotčená politika zaměřena na romské děti. K pro- kázání diskriminace bylo nutné ukázat, že tyto děti byly nepřiměřeně a nepříznivě postiženy ve srovnání s většinovou populací, a nikoli to, že existoval jakýkoli úmysl diskriminovat. 27 ESLP tak shledal nepřímou diskriminaci v přístupu ke vzdělání, kon- krétně porušením článku 14 Úmluvy ve spojení s článkem 2 Protokolu č. 1. Úmluvy. Za druhé, ve věci D.H. to bylo vůbec poprvé, kdy Velký senát ESLP rozhodl ve prospěch „zranitelné skupiny“ a zdůraznil potřebu poskytnout jí zvláštní ochranu: „Soud podotýká, že kvůli své nestálosti a věčnému vykořenění tvoří Romové znevý- hodněnou a zranitelnou menšinu, která vykazuje zvláštní specifika, (…) a Romové proto vyžadují zvláštní ochranu.“ 28 Velký senát poskytl neobvykle podrobné zdůvodnění svého rozhodnutí. 29 Odkázal na věc Chapman proti Spojenému království , a její důraz na „mezinárodní konsensus, který uznává zvláštní potřeby menšin a povinnost chránit jejich bezpečnost, identitu a životní styl“ 30 . ESLP zde tedy zdůraznil důležitost přijmout taková zvláštní opatře- ní, „aby byla věnována zvláštní pozornost jejich potřebám a jejich vlastnímu způsobu života jak v rámci příslušné právní úpravy, tak při vydávání rozhodnutí v konkrétních případech“. 31 Jinými slovy se jedná o procesní pozitivní opatření, tzn. že dotyčný stát 25 ESLP, D.H. a další v. Česká republika [velký senát] (č. 57325/00), 13. 11. 2007, para. 192. Zvláštní školy byly určeny pro osoby s nižším intelektem a jinými důvody obtíží s učením. Stejný test byl používán u všech žáků, u nichž bylo zvažováno umístění do zvláštní školy. V praxi byl však test navržen na základě většinového českého obyvatelstva a důsledkem bylo to, že u romských žáků existovala větší pravděpo- dobnost, že dosáhnou špatných výsledků, což vedlo ke statisticky vysokému zastoupení romských dětí ve zvláštních školách. 26 Ibid , para. 79. 27 Ibid , para. 183: „ je třeba dokázat pouze to, že s nimi (stěžovateli) bylo bez objektivního a rozumného zdů- vodnění zacházeno méně příznivě než s neromskými dětmi nacházejícími se v obdobné situaci a že v daném případě tato situace zakládala nepřímou diskriminaci. “ 28 Ibid , para. 182. 29 ESLP, Buckley v. Spojené království (č. 20348/92), 25. 9. 1996, para. 96 ; Chapman v. Spojené království [velký senát] (č. 27238/95) 18. 1. 2001, para. 96. Rozsudky se týkaly článku 8 Úmluvy a zmínily „ zranitelné postavení Romů jako menšiny “ a zdůvodnily, že „ by měla být věnována zvláštní pozornost jejich potřebách a jejich vlastnímu způsobu života .“ 30 ESLP, Chapman v. Spojené království [velký senát] (č. 27238/95) 18. 1. 2001, paras. 93-94: „ Soud též podotkl, že mezi členskými státy Rady Evropy zřejmě postupně vzniká mezinárodní konsensus, který uznává zvláštní potřeby menšin a povinnost chránit jejich bezpečnost, identitu a životní styl, a to nejen za účelem ochrany zájmů menšin samotných, ale i za účelem zachování kulturní rozmanitosti, která je prospěšná společ- nosti jako celku .“ 31 Ibid , para. 181. Zde ESLP odkazuje na věc Chapman v. Spojené království , viz předchozí poznámka.

41