SLP 14 (2020)

Úmluvy ve spojení s článkem 2 Protokolu č. 1. 46 ESLP argumentoval, že Státy musí brat ohledy na “obzvláště zranitelné” a diskriminace založená na postižení v sobě zahrnuje odmítnutí přiměřených úprav. 47 Odkazoval na předchozí judikaturu, že „na rozdíl od mnoha jiných veřejných služeb je vzdělání právem, které je přímo chrá- něno Úmluvou“, 48 a poukázal na nutnost vykládat Úmluvu v souladu s ostatními nor- mami mezinárodního práva. 49 iv) D ě ti jiného náboženského vyznání Ve věci Mansur Yalçin a ostatní proti Turecku ESLP rozhodl, že turecký vzdělávací systém nezajišťoval respekt k náboženskému přesvědčení rodičů při náboženské vý- chově jejich dětí. 50 Stěžovatelé byli alevitského vyznání a předmětné vyučování podle nich nenaplňovalo kritéria objektivity a pluralismu, ale bylo založeno na sunitské in- terpretaci islámu. Je zvláštní, že ESLP neodkázal na článek 14 Úmluvy, jelikož alevitské Ve výkladu ESLP u zranitelnosti žen se uplatňují články 2 (právo na život), 3 (zákaz mučení), 4 (zákaz otroctví a nucených prací), 8 (fyzická a psychická integrita) a 14 (zá- kaz diskriminace). Mnohé judikáty ESLP uvádí, že ženy jsou zranitelnější a potřebují vyšší míru ochrany, v čemž odráží ustanovení mezinárodních dokumentů pro ochranu práv žen. Zaměříme-li se na judikáty ESLP týkající se obětí domácího násilí, státy mají po- vinnost provést odpovídající vyšetřování, a tak zabránit opravdovému a bezprostřed- nímu ohrožení života o kterém vědí nebo by měli vědět. 52 Ve věci Opuz proti Turecku ESLP shledal porušení článků 3 a 14 Úmluvy, přičemž zmínil zranitelnost žen v jiho- východním Turecku vystavených domácímu násilí. Rozhodl, že v případě špatného zacházení se zranitelnou osobou má smluvní stát nejen povinnost provést důkladné vyšetřování, ale má i povinnost ochránit osobu, o níž ví, že je obětí násilí. 53 46 ESLP, Çam v. Turecko (č. 51500/08), 23. 2. 2016, para. 53. 47 Ibid , para. 67. 48 ESLP, Velyo Velev v. Bulharsko ( č. 16032/07), 27. 5. 2014, para. 33. 49 Ustanovení týkající se práva na vzdělání jsou obsažena např. v Evropské sociální chartě a Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením. 50 ESLP, Mansur Yalçin a ostatní v. Turecko (č. 21163/11), 16. 9. 2014. Tento rozsudek přímo navazoval na věc Hasan a Eylem Zengin (č. 1448/04), 9. 10. 2007. 51 Ibid , částečně nesouhlasné stanovisko soudců Sajó, Vućinić a Kūris: Zdůraznili, že diskriminace ve škol- ních programech vyvolává další, ještě důležitější otázky spojené s tím, že turecký vzdělávací systém považuje alevismus za pouhou kulturu, čímž toto náboženství získává v průběhu výuky podřadný status. Nemá status odlišného náboženství spojeného s právem osvobození od výuky, jemuž se těší židovští či křesťanští žáci, a nezachází se s ním se stejným respektem jako s ostatními větvemi islámu. vyznání není v Turecku akceptováno jako ostatní náboženství. 51 ͹ . ͸ Uplatn ě ní č lánk ů ͸ , ͹ , ͺ , ; a ͷͺ Úmluvy – zranitelnost žen

52 ESLP, Osman v. Spojené království (č. 28634/06) z roku 2009. 53 ESLP, Opuz v. Turecko (č. 33401/02), 9. 9. 2009, para. 160.

44