SLP 14 (2020)

Další judikáty potvrdily, že vyšetřovací a soudní orgány mají v současnosti povin- nost přijmout zvláštní opatření za účelem ochránit oběti domácího násilí. 54 Pro smluv- ní státy tím vyplývá i povinnost chránit fyzickou a psychickou integritu jednotlivce pod článkem 8 Evropské úmluvy. 55 ESLP se v mnohém inspiroval u mezinárodních dokumentů poukazujících na tzv. „ povinnost dostatečné péče“ (anglicky „duty of due diligence“). 56 Právě pozitivní povinnost dostatečné péče na ochranu obětí domácího násilí je zřejmá se spojení člán- ku 14 s článkem 3 Úmluvy. 57 Tato povinnost státu chránit ženy vystavené násilí však vyplývá i bez odkazu na článek 14. 58 ͹ . ͹ Uplatn ě ní č lánk ů ͹ , ͻ , a ; Úmluvy –d ě ti, osoby s postižením, nemocní s HIV, a žadatelé o azyl V dalších případech ESLP týkajících se zranitelných skupin se uplatňují především články 3 (zákaz mučení), 5 (právo na svobodu a osobní bezpečnost), a 8 (právo na re- spektování soukromého a rodinného života). Do této skupiny spadají děti, žadatelé o azyl, a osoby s postižením nebo s HIV. i) D ě ti Podobně jako ženy jsou děti ze své podstaty považovány za zranitelné a stát má po- zitivní povinnost chránit je před násilím (povinnost dostatečné péče). Do bohaté ju- dikatury ESLP spadají případy fyzických trestů, 59 násilí ve školách, 60 skrytého natáče- 54 ESLP, Bevacqua a S. v. Bulharsko ( č. 71127/01), 12. 6. 2008. ESLP ve svém výkladu odkazoval na Deklaraci OSN o odstranění násilí páchaného na ženách z roku 1993. Rozsudky Opuz a Bevacqua ustanovily trojí povinnost států pro efektivní ochranu obětí domácího násilí: za prvé, ustanovit práva a zajistit jejich dodržování, za druhé, zabránit a stíhat porušení těchto práv, zatřetí, poskytnout odškod- nění obětem. 55 ESLP, Hajduová v. Slovensko (č. 2660/03), 30. 11. 2010. 56 ESLP, Siliadin v. Francie (č. 73316/01), 26. 7. 2005 , para. 125. V tomto případě ESLP shledal selhá- ní Francie v neposkytnutí odpovídající trestně-právní úpravy, která by zabránila zneužívání zranitelné dívky a umožnila by potrestání pachatelů. V bodě 125 a bodech 130-49 odkázal na další mezinárodní instrumenty, např. Dodatkovou úmluvu OSN o zrušení otroctví , obchodu s otroky a institucí a podob- ných praktik, ze dne 7. 9. 1956. 57 ESLP, T.M. a C.M. v. Moldavsko (č. 26608/11), 28. 1. 2014; M.G. v. Turecko (č. 646/10) 22. 3. 2016; Halime Kılıç v. Turecko (č. 63034/11), 28. 6. 2016; Talpis v. Itálie (č. 41237/14), 2. 3. 2017; Bălşan v. Rumunsko (č. 49645/09), 23. 5. 2017; Volodina v. Rusko (č. 41261/17), 9. 7. 2019. 58 ESLP, Buturugă v. Rumunsko (č. 56867/15), 11. 2. 2020. 59 ESLP, Tyrer v. Spojené království , (č. 5856/72) 25. dubna 1978; A. v. Spojené království (č. 25599/94), 23. 9. 1998; V. K. v. Rusko (č. 68059/13), 7. 3. 2017. 60 ESLP, Kayak v. Turecko , (č. 60444/08) 10. 7. 2012. ESLP zde shledal, že školní zařízení selhalo ve své povinnosti ochránit zvláště zranitelné jedince. Případ násilí před školou nenahlásilo ani policii.

45