SLP 14 (2020)

ných osob v zařízeních pro cizince. 71 Rozhodujícím rozsudkem v porušení článku 3 tý- kajícího se nelidských podmínek v zařízeních pro cizince je M.S.S. proti Belgii a Řecku, který zásadně rozšířil argumentaci ESLP o zranitelnosti. Týkal se afghánského žadatele o azyl, který byl z Belgie vrácen do Řecka v souladu s nařízením Dublin II. 72 Velký senát shledal, že zmíněný žadatel o azyl byl zvláště zranitelný kvůli jeho předchozím traumatům a těžkostem, 73 a zařadil jej do skupiny zranitelných osob: 74 „žadatelé o azyl jsou zařazeni do skupiny zvláště znevýhodněných a zranitelných osob, které potřebu- jí zvláštní ochranu , přičemž existuje konsensus na mezinárodní i evropské úrovni týkající se této potřeby pro zvláštní ochranu, jak je doloženo Ženevskou úmluvou, UNHCR a normy stanovené v recepční směrnici.“ 75 Někteří soudci vyjádřili svůj ne- souhlas se zařazením žadatelů o azyl do skupiny zranitelných osob. 76 ESLP stále shledává porušení článku 3 na základě nelidských ubytovacích podmí- nek zajištěných osob v zařízeních pro cizince. Avšak ve věci Kaak a další proti Řecku , 77 a ve věci Ilias a Ahmed proti Maďarsku 78 judikáty poukázaly na zlepšující se ubytovací podmínky i právní úpravu v Řecku. 79 Situace v Řecku pro žadatele o azyl se ale ve sku- tečnosti zhoršuje, v důsledku otevření hranic Tureckem a šířící se pandemie koronaviru se Řecko ocitlo v naléhavé situaci a pozastavilo možnost podání žádosti o azyl. 80 V této 71 ESLP, Suso Musa v. Malta (stížnost č. 42337/12), 23. 7. 2013. 72 18. února 2003 přijala Rada Evropské unie Nařízení č. 343/2003, jinak zvané Dublin II. Toto nařízení upravilo, že o azyl lze zažádat pouze v jednom státě EU, s důsledkem navracení žadatelů do předchozí země EU, ve které předtím pobývali. 73 ESLP, M.S.S. v. Belgie a Řecko [velký senát] (č. 30696/09), 21. 1. 2011, para. 232. 74 Ibid , para. 251: potřebu zvláštní ochrany žadatelů o azyl upravuje tzv. recepční směrnice (Směrnice Rady 2003/9/ES ze dne 27. ledna 2003), kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl. 75 Ibid , para. 251. Dopad tohoto rozsudku byl takový, že členské státy Evropské unie následně pozastavily přemisťování žadatelů o mezinárodní ochranu do Řecka podle nařízení Dublin II. Důvodem bylo i rozhodnutí Soudního dvoru Evropské unie, že řecký azylový systém vykazuje systémové nedostatky, které mohou představovat porušení základních práv žadatelů o mezinárodní ochranu. 76 Ibid , Nesouhlasné stanovisko soudce Sajó. Soudce Sajó ve svém nesouhlasném stanovisku argumentoval, že žadatelé o azyl „nejsou skupinou historicky vystavenou předsudkům s dalekosáhlými důsledky, vedoucími k jejich společenskému vyloučení“ a varoval před proměnou občanských a politických práv v práva sociální. 77 ESLP, Kaak a další v. Řecko (č. 34215/16), 3. 10. 2019. ESLP rozhodl, že státní orgány dělaly co mohly, aby poskytly odpovídající ubytování žadatelům o azyl, a aby poskytly zvláštní péči nezletilým bez doprovodu. 78 ESLP, Ilias a Ahmed v. Maďarsko [velký senát] (č. 47287/15), 21. 11. 2019. 79 Dle doporučení Komise (EU) 2016/2256 ze dne 8. prosince 2016, určeného členským státům o ob- novení přemisťování do Řecka podle nařízení Dublin III je možné uvažovat o postupném obnovení vracení „nových“ žadatelů o mezinárodní ochranu v případě, že si členské státy vyžádají individuální a konkrétní záruky zacházení s žadateli při jejich navrácení a současně se nejedná o zranitelné osoby . Komise zaznamenala výrazné zlepšení řeckého azylového systému od rozsudku M.S.S. v roce 2011, a to díky pomoci Komise, Evropskému podpůrnému azylovému úřadu, členských států, a mezinárodních nevládních organizací (bod 33). 80 Viz pozn. č. 114. Odstoupení od závazků v naléhavé situaci umožňuje článek 15 Úmluvy, ten ovšem také stanoví, že právo na život (článek 2), zákaz mučení (tzn. i nelidské podmínky, článek 3), zákaz otroctví (článek 4) a uložení trestu jen na základě zákona (článek 7) jsou absolutní a nelze od nich od- stoupit. UNHCR tedy odsuzuje dočasné pozastavení přijímání žádostí o azyl v Řecku, a to na základě

47