SLP 14 (2020)

oblasti se judikatura bezpochyby nadále bohatě vyvine, s ohledem na přicházející hos- podářskou krizi je ovšem označení žadatelů o azyl za zranitelné osoby nejisté. iii) Osoby s postižením nebo HIV Rozsudek ve věci Alajos Kiss proti Maďarsku slouží jako významný precedent, je- likož určil, že zranitelnost skupiny (mentálně postižení) může výrazně zúžit pole pů- sobnosti, a to i u obvykle širokého pole působnosti (volební právo). 81 Podobné argu- mentace ESLP použil ve věci Kiyutin, když shledal, že zamítnutí povolení k pobytu na základě nemoci HIV je diskriminativní. 82 ͺ . Záv ě r Je zjevné, že narůstá počet judikátů, ve kterých ESLP nabádá členské státy k přijí- mání pozitivních opatření ve prospěch zranitelných osob. Jsme tak svědky kodifikace mezinárodního obyčejového práva, které vyžaduje aktivní účast státu při ochraně práv těch nejzranitelnějších, a která je dotvářena judikaturou soudních orgánů. Zejména děti, ženy a osoby s postižením mají právo na ochranu ze strany státu před zásahy do osobní integrity, a taková ochrana by měla mít podobu účinné prevence. 83 ESLP v případech týkajících se cizích státních příslušníků nepoužívá článek 14, s otázkou žadatelů o azyl spadajících pod jeho jurisdikci se vyrovnává aplikací člán- ku 3. Aby žadatelé o azyl nebyli vyňati z ochrany, je nutné zachovat kogentní ustano- vení práva na život, důstojnost, a soudní řízení. 84 ESLP je nucen být stále pozornější při hodnocení situace „zvláště zranitelných osob“ a brát v potaz společenský kontext a individuální situaci žadatelů. Především individuální situace cizích státních přísluš- níků hraje velikou roli, aby ESLP neztratil na důvěryhodnosti. Míra zranitelnosti u ci- zích státních příslušníků se může velmi lišit a ESLP proto klade důraz na ochranu těch nejzranitelnějších, tzn. dětí. 85 Vývoj v judikatuře ESLP dále vede k nepřímé ochraně sociálních práv nezletilých cizinců bez doprovodu a kritérium státní příslušnosti pro nabytí takových práv v hostitelských zemích se tak u dětí postupně vytrácí. Tento vývoj je v souladu s mezinárodními ustanoveními i ostatními judikáty ESLP, jelikož státy jsou vázány pozitivní povinností dostatečné péče o děti. článku 3 Úmluvy. Podobnou argumentaci použil Velký senát ve věci Sharifi a další v. Řecko a Itálie (č. 16643/09) z roku 2014. 81 ESLP, Alajos Kiss v. Maďarsko (č. 38832/06), 20. 5. 2010, para. 42: „ pokud se omezení základního práva týká zvláště zranitelné společenské skupiny v minulosti vystavené značné diskriminaci, jako mentálně postiže- ní, pak je pole pro uvážení státu podstatně užší. “ 82 ESLP, Kiyutin v. Rusko (č. 2700/10), 2011, para. 63: „ pokud došlo k omezení základních práv u zvláště zra- nitelné společenské skupiny, která byla v minulosti vystavena značné diskriminaci, pak je prostor pro uvážení u daného státu podstatně užší .“ 83 ESLP, X a Y v. Nizozemsko (č. 8978/80), 26. 3. 1985; Opuz v. Turecko (č. 33401/02), 9. 9. 2009; Bevacqua a S. v. Bulharsko ( č. 71127/01), 12. 6. 2008. 84 ESLP, M.S.S. v. Belgie a Řecko [velký senát] (č. 30696/09), 21. 1. 2011. 85 ESLP, Kaak a další v. Řecko , (č. 34215/16) 3. 10. 2019.

48