SLP 14 (2020)

„na odjezdu“, tj. v momentě, kdy má být ochrana (ať už jakákoliv) ukončena a dítě má být navráceno (ať už kamkoliv). Zvláštní pozornost je věnována dočasné ochraně jako

instrumentu práva Evropské unie (dále také jen „EU“). ͸ . K pojmu do č asnosti v mezinárodní ochran ě

Dočasnost mezinárodní ochrany lze chápat v několika rovinách. Status uprchlíka dle Úmluvy o právním postavení uprchlíků 1 je statusem dočasným, a tedy i s tímto sta- tusem spojená mezinárodní ochrana je ochranou dočasnou. 2 V čl. 1 písm. C Úmluvy o právním postavení uprchlíků nalezneme tzv. pozastavující (neboli cesační) klauzuli, která upravuje podmínky, za kterých uprchlík (ve smyslu čl. 1 písm. A Úmluvy o práv- ním postavení uprchlíků) 3 přestává být uprchlíkem. 4 Tyto podmínky vychází z premi- sy, že mezinárodní ochrana by neměla být poskytována v případech, kdy buď už není nutná, nebo není oprávněná. Podle cesační klauzule se Úmluva o právním postavení uprchlíků přestane aplikovat, pokud došlo ke změně podmínek, v důsledku čehož již mezinárodní ochrana není nezbytnou. Tato změna podmínek bude závislá buď na vůli zúčastněných stran (primárně samotného uprchlíka) nebo na událostech, které se ode- hrály v zemi původu uprchlíka – zpravidla se bude jednat o situace, kdy důvody, aby se daná osoba stala uprchlíkem, už pominuly. Stejně tak je jako časově omezená chápána ochrana před navrácením ve formě do- plňkové ochrany, tedy ochrany, která je obecně udělována osobám, které nemají nárok na azyl, ale nemohou být vráceny do své země z jiných důvodů. Důvody udělování do- plňkové ochrany v sobě obecně obsahují zakotvení principu non-refoulement neboli záka- 1 Úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951 ve znění Protokolu z roku 1967, 189 UNTS 137, sjednána dne 28. 7. 1951, v platnosti ode dne 22. 4. 1954, č. 208/1993 Sb. 2 K tomu též ŠTURMA, P., HONUSKOVÁ, V. a kol. Teorie a praxe azylu a uprchlictví . 2. dopl. vyd. Praha: Univerzita Karlova, Právnická fakulta, 2012, s. 11-12. 3 Ve smyslu čl. 1 písm. A Úmluvy o právním postavení uprchlíků se uprchlíkem rozumí osoba, která: „ se nachází mimo svou vlast a má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politic- kých názorů, je neschopna přijmout, nebo vzhledem ke shora uvedeným obavám, odmítá ochranu své vlasti; totéž platí pro osobu bez státní příslušnosti nacházející se mimo zemi svého dosavadního pobytu následkem shora zmíněných událostí, a která vzhledem ke shora uvedeným obavám se tam nechce nebo nemůže vrátit .“ 4 Čl. 1 písm. C Úmluvy o právním postavení uprchlíků zní: „ Tato úmluva pozbývá platnosti pro jakoukoli osobu spadající pod podmínky odstavce A, jestliže: 1. se dobrovolně znovu postavila pod ochranu země své státní příslušnosti; nebo 2. potom, co ztratila státní příslušnost znovu ji dobrovolně nabyla; nebo 3. nabyla novou státní příslušnost a nachází se pod ochranou země své nové státní příslušnosti; nebo 4. dobrovolně se znovu usadila v zemi, kterou opustila, nebo do které se nevrátila z obav před pronásledováním; nebo 5. nemů- že dále odmítat ochranu země své státní příslušnosti, poněvadž okolnosti, pro které byla uznána uprchlíkem, tam přestaly existovat. Tento odstavec se nevztahuje na uprchlíka spadajícího pod odstavec A/1/ tohoto článku, který je schopen uvést pro odmítnutí ochrany země své státní příslušnosti naléhavé důvody podložené předchá- zejícím pronásledováním. 6. je-li osobou bez státní příslušnosti, je uprchlík schopen vrátit se do země svého bývalého pobytu, poněvadž okolnosti, pro které byl uznán uprchlíkem, tam přestaly existovat. Tento odstavec se nevztahuje na uprchlíka spadajícího pod odstavec A/1/ tohoto článku, který je schopen uvést naléhavé důvody podložené předchozím pronásledováním pro odmítnutí návratu do země svého bývalého pobytu .“

69