SLP 14 (2020)

lidskoprávní normativity a ochrany práv jednotlivce, v tomto případě dítěte, s norma- tivitou upravující ukončení dočasné ochrany. Ve smyslu směrnice o dočasné ochraně dojde po určité době k ukončení dočasné ochrany a návratu osob, které ji dosud požívaly, zpět do státu původu. Preferován je dobrovolný návrat, přičemž členské státy EU jsou povinny zajistit, aby opatření k dob- rovolnému návratu osob požívajících dočasné ochrany umožnila těmto osobám návrat s ohledem na lidskou důstojnost a aby rozhodnutí těchto osob vrátit se bylo učiněno s plným vědomím všech skutečností (je možné případně umožnit i zkušební návštěvy). 21 V případě, že osoby, které požívaly dočasnou ochranu, která skončila, nevyužijí mož- nosti dobrovolného návratu, mohou členské státy EU přistoupit k návratu nucené- mu. Stejně jako v případě dobrovolného návratu, jsou členské státy povinny přijmout opatření nezbytná k tomu, aby nucený návrat osob, jimž uplynula doba trvání dočasné ochrany a jež nemají nárok na přijetí, proběhl s ohledem na lidskou důstojnost. V pří- padě nuceného návratu členské státy zváží jakékoli závažné humanitární důvody, které by v jednotlivých případech činily návrat nemožným nebo neodůvodněným. 22 A právě u nuceného návratu bych se chtěla zastavit. Mojí otázkou je, zda a jak bude dítě v případě nuceného návratu po skončení dočasné ochrany chráněno, tj. která práva dítěte by mohla být v rozporu s nuceným návratem. Směrnice o dočasné ochraně u nu- ceného návratu výslovně pamatuje pouze na případy, kdy se bude jednat o děti, které navštěvují školní docházku a umožňuje, aby členské státy mohly povolit „ rodinám, jejichž děti jsou nezletilé a navštěvují školu v členském státě, aby využily podmínky pobytu umožňující těmto dětem dokončit probíhající období školní docházky .“ 23 Problematika práv dětí ve vztahu k nucenému návratu není ve směrnici nijak dále akcentována. Výše uvedená možnost pro členské státy „zvážit závažné humanitární důvody, které by v jednotlivých případech činily návrat nemožným nebo neodůvodněným“ však dle mého názoru otevírá možnost pro individuální posouzení možnosti a odůvodněnosti nuceného návratu (ukončení dočasné ochrany nebude přezkoumáváno, nicméně sku- tečnosti, které by mohly bránit nucenému návratu, ano). V rámci takového individu- álního přezkumu by měl být s ohledem na výše uvedené posuzován i nejlepší zájem dítěte. Jaké další aspekty by mohly hrát roli? Směrnice o dočasné ochraně hovoří pouze o pozitivních závazcích státu, nikoliv však o negativních. Velkou „oblastí“ ochrany, která se přímo nabízí je ochrana skrze ochranu soukromého a rodinného života a ochrany jednoty rodiny a s tím souvisejí- cích negativních závazků státu. Necháme-li stranou speciální případy nezletilých cizin- ců bez doprovodu, bude dítě součást nějakého rodinného svazku a v takovém případě budeme hovořit především o ochraně práv dítěte při nuceném návratu jeho rodičů.

21 Čl. 21 směrnice o dočasné ochraně. 22 Čl. 22 směrnice o dočasné ochraně. 23 Čl. 23 odst. 2 směrnice o dočasné ochraně.

73