SLP 14 (2020)

Dítě má právo na soužití se svými rodiči, jak stanoví čl. 9 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte: „ Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečí, aby dítě nemohlo být odděleno od svých rodičů proti jejich vůli, ledaže příslušné úřady na základě soudního rozhodnutí a v souladu s platným právem a v příslušném řízení určí, že takové oddělení je potřebné v zájmu dítěte. Takové určení může být nezbytným v některém konkrétním případě, na- příklad jde-li o zneužívání nebo zanedbávání dítěte rodiči nebo žijí-li rodiče odděleně a je třeba rozhodnout o místě pobytu dítěte .“ Úmluva o právech dítěte dále obsahuje další ustanovení, jež mohou být relevantní v případech nuceného návratu rodičů, kromě již zmíněné povinnosti respektovat nejlepší zájem dítěte v čl. 3 odst. 1, též zákaz diskrimina- ce a trestání související s jednáním členů rodiny v čl. 2 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte. 24 Hovoříme-li o regionální úpravě, pak bude relevantní především ochrana skr- ze čl. 8 EÚLP a práva na respektování soukromého a rodinného života. 25 Na rozdíl od Soudního dvora EU disponuje ESLP extenzivní judikaturou v oblasti práv dětí (ač tedy pokud jde o čl. 8 EÚLP, jedná se o posuzování soukromého a rodinného života spíše z pohledu rodičů než samotných dětí 26 ). 27 Poměrně často se ESLP ve svých roz- hodnutích odvolává na Úmluvu o právech dítěte, a to zejména, zabývá-li se nejlepším zájmem dítěte. 28 Čl. 8 EÚLP ukládá smluvním státům jak pozitivní závazek spočívající v povin- nosti umožnit vývoj rodinných vazeb a přijmout vhodná opatření ke sloučení rodiny, tak negativní závazek spočívající v povinnosti zdržet se svévolných zásahů do rodin- ného života migrantů pobývajících na území těchto smluvních států. V průběhu let 24 Čl. 2 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte zní: „ Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, učiní všechna potřeb- ná opatření k tomu, aby dítě bylo chráněno před všemi formami diskriminace nebo trestání, které vyplývají z postavení, činností, vyjádřených názorů nebo přesvědčení jeho rodičů, zákonných zástupců nebo členů rodiny .“ 25 Čl. 8 EÚLP zní: „ 1. Každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a kore- spondence. 2. Státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského bla- hobytu země, ochrany pořádku a předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných. “ 26 Při zkoumání, zda došlo k porušení čl. 3 EÚLP – práva na ochranu před nelidským a ponižujícím za- cházením nebo čl. 6 – práva na spravedlivý proces se pak ESLP více zaměřuje na práva dotčených dětí a nutně nezahrnuje do svých úvah rodiče. K tomu viz European Union Agency for Fundamental Rights and Council of Europe. Handbook on European law relating to the rights of the child, 2015, s. 30. 27 European Union Agency for Fundamental Rights and Council of Europe. Handbook on European law relating to the rights of the child, 2015, s. 30. 28 Například v případu Maslov v. Rakousko (rozsudek ESLP ve věci Maslov v. Rakousko (stížnost č. 1638/03), 23. 6. 2008) ESLP posuzoval vyhoštění žadatele, který byl odsouzen za několik trestných činů jako nezleti- lý. ESLP rozhodl, že pokud jde o opatření vedoucí k vyhoštění mladistvého pachatele, povinnost zohlednit nejlepší zájmy dítěte zahrnovala povinnost usnadnit opětovné začlenění dítěte v souladu s článkem 40 Úmluvy o právech dítěte. Odkaz na reintegraci ve smyslu Úmluvy o právech dítěte tedy v tomto případu posloužil jako jeden z důvodů vedoucích k závěru, že vyhoštění bylo nepřiměřeným zásahem do práv žada- tele podle čl. 8 EÚLP. K tomu také viz European Union Agency for Fundamental Rights and Council of Europe. Handbook on European law relating to the rights of the child, 2015, s. 31.

74