SLP 14 (2020)

Došlo tedy k explicitnímu vyjádření hlediska nejlepšího zájmu a blaha dítěte jako kritéria pro posuzování otázky zásahu vyhoštění člena rodiny do zájmů dítěte. 32 Výše jmenovaná rozhodnutí a v nich vymezená kritéria jsou zásadními rozsudky ve věcech vyhoštění a ochrany před vyhoštěním skrze čl. 8 EÚLP, nicméně je třeba uvést, že na případy ukončení dočasné ochrany budou zřejmě aplikovatelná jen omezeně, neboť v případě osob, jejichž dočasná ochrana byla ukončena paušálně (tj. bylo rozhodnuto, že již jí není třeba), nepůjde o vyhoštění, resp. navrácení z důvodu páchání trestné činnosti, nýbrž z důvodu, že již ochrany není třeba. Na tomto místě jistě stojí za zmínku i případ Tarakhel proti Švýcarsku , 33 ve kte- rém ESLP zastavil přesun afghánské rodiny ze Švýcarska do Itálie, když konstatoval, že by jejich přesun byl v rozporu s čl. 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. 34 Rozhodnutí bylo ve své době poměrně napjatě očekáváno, a to vzhledem k určité po- dobnosti se situací žadatelů o azyl v Řecku (k tomu se ESLP vyjádřil v rozsudku M.S.S. proti Belgii a Řecku 35 ), ESLP v případu Tarakhel situaci v Itálii nevyhodnotil tak kri- ticky jako v Řecku, nicméně, a to je pro nás důležité, ve svém rozhodnutí uvedl, že žadatelé o azyl jsou zvláště znevýhodněnou a zranitelnou skupinou, která si zaslouží zvláštní ochranu, přičemž požadavek takové ochrany je zvláště důležitý, pokud se jedná o děti, a to i když jsou doprovázené svými rodiči. Podle ESLP byly švýcarské úřady povinny vyžádat si od italské strany ujištění, že stěžovatelé budou po jejich příjezdu do Itálie přijati v zařízeních a podmínkách odpovídajících věku dětí a že rodina nebude rozdělena. ESLP tedy rozhodl, že bez podrobných a spolehlivých informací o kon- krétním zařízení, o ubytování rodiny a o tom, zda rodina bude pohromadě, švýcarské orgány neměly dostatečné záruky, že pokud by byla rodina přesunuta do Itálie, bylo by se stěžovateli zacházeno přiměřeně věku dětí. ESLP se tedy dopodrobna zabýval specifickou situací dětí a jejich ochrany v případech, kdy jsou předávány do jiného státu. Závěry ESLP v tomto případě by byly patrně aplikovatelné i na situace nuceného návratu po ukončení dočasné ochrany – státy by tedy byly povinny vyžádat si záruky, že s dětmi bude po jejich návratu zacházeno přiměřeně k jejich věku. 32 K problematice ochrany soukromého a rodinného života při vyhoštění skrze čl. 8 EÚLP též více FLÍDROVÁ, E. Vyhoštění cizinců v mezinárodním právu . Praha: Univerzita Karlova, Právnická fakulta, 2018, s. 105-127. 33 Rozsudek ESLP ve věci Tarakhel v. Švýcarsko (stížnost č. 29217/12), 4. 11. 2014. 34 Pan Tarakhel a jeho rodina tvrdili, že pokud by byli navráceni do Itálie, aniž by existovaly individuální záruky týkající se jejich případu, byli by vystaveni krutému a nelidskému zacházení kvůli existenci „sys- tematických problémů“ v přijímacích střediscích pro žadatele o azyl v Itálii a tím by došlo k porušení čl. 3 EÚLP. Dále tvrdili, že by přesunem do Itálie došlo také k porušení čl. 8 EÚLP, tedy jejich práva na respektování soukromého a rodinného života, protože v Itálii nemají žádné vazby a nemluví italsky a vzhledem k tomu, že Švýcarsko dle jejich názoru dostatečně nevzalo v potaz jejich situaci, tak i k po- rušení čl. 13 EÚLP – práva na účinný právní prostředek nápravy. 35 Rozsudek ESLP ve věci M.S.S. v. Belgie a Řecko (stížnost č. 30696/09), 21. 1. 2011.

76