SLP 14 (2020)

ͺ . Záv ě rem Jak uvedeno na předchozích stranách, dočasnost v rámci mezinárodní ochrany může být chápána ve vícero rovinách. Jako dočasný chápeme samotný status uprchlíka ve smyslu Úmluvy o právním postavení uprchlíků a s ním spojenou ochranu ve formě azylu. Jako dočasnou chápeme z principu i doplňkovou ochranu, která je udělována v případech, kdy daná osoba nemá nárok na azyl, ale zároveň jí není možné vrátit do země původu nebo země posledního pobytu. V momentě, kdy to však možné je, nárok na doplňkovou ochranu osoba ztrácí. Jako dočasný chápeme též institut dočasné ochrany v pojetí sub-regionálního práva EU. Dočasná ochrana je instrument, který by mohl být aktivován v situacích hromadného přílivu osob do EU, kde je individuální posuzování žádosti nemožné (ať už z kapacitních či jiných důvodů). Jak je známo, děti jsou v mezinárodním právu vnímány jako zvlášť zranitelná skupina a jako takovým jim náleží zvláštní ochrana. Předním hlediskem při posuzování ochrany jejich práv, resp. při jakékoliv činnosti týkající se dětí, mají být nejlepší zájmy dítěte. To je velice široký pojem a je třeba ho vnímat navýsost individuálně. Povinnost respektovat nej- lepší zájem dítěte může být vyjádřena jako pravidlo hmotného práva, jako pravidlo procesního práva, ale vnímáme ji i jako základní interpretační princip. Jakou roli však hrají práva dětí v kontextu dočasnosti mezinárodní ochrany a existuje speciální úpra- va jejich práv v momentě, kdy jim má být ochrana ukončena a mají být navráceny do země původu nebo země dosavadního pobytu? Kvalifikační směrnice ani směr- nice o dočasné ochraně výslovně nestanoví zvláštní pravidla týkající se práv dětí pro tyto případy (směrnice o dočasné ochraně pouze hovoří o možnosti umožnit dětem dokončit probíhající období školní docházky). Relevantní tedy bude spíše nepřímá ochrana skrze jiné lidskoprávní instrumenty, a to především skrze čl. 8 EÚLP, a sice ochranu soukromého a rodinného života dětí (a jejich rodiny). Judikatura ESLP ve vě- cech vyhoštění (které zpravidla následuje po ukončení mezinárodní ochrany, pokud nedojde k nedobrovolnému návratu osob), je poměrně bohatá, přičemž lze vysledovat, že jedním z kritérií, které musí státy při vyhošťování či deportaci zohledňovat jsou i nejlepší zájmy dítěte. Směrnice o dočasné ochraně nepředpokládá individuální pře- zkum jednotlivých případů ukončení dočasné ochrany, z logiky věci je udělení i skon- čení dočasné ochrany postaveno na principu hromadnosti a absenci individuálního posuzování jednotlivých okolností a skutkových otázek. Nicméně směrnice o dočasné ochraně předpokládá, že i v případech nuceného návratu (který nastane tehdy, ne- dojde-li k dobrovolnému návratu), státy zváží jakékoli závažné humanitární důvody, které by v jednotlivých případech činily návrat nemožným nebo neodůvodněným. Lze si představit, že právě s ohledem na nejlepší zájmy dítěte by ze závažných huma- nitárních důvodů mohl být návrat do země původu po ukončení dočasné ochrany nemožným nebo neodůvodněným. Případ nezletilého nemocného dítěte vyžadujícího akutní léčbu, která není v zemi původu dostupná a bez níž bude život dítěte ohrožen, by s největší pravděpodobností byl právě tímto závažným humanitárním důvodem, který by v rámci zohlednění nejlepších zájmů dítěte činil návrat dítěte nemožným.

77