SLP 14 (2020)

nespecifikovaly. Dodala, že je třeba mít na paměti, že finanční zájmy samotného stěžo- vatele a jeho případných dědiců nemusí být nutně totožné. Zájmem stěžovatele tedy nemuselo být zachování majetku pro budoucí dědice, ale spíše žít až do smrti dle vlastního přání. Soudkyně Nussberger uvedla, že i po uzavření manželství by stěžovatel setrval v režimu opatrovnictví, a proto veškeré jeho významnější finanční transakce by tedy i nadále podléhaly dohledu opatrovníka. S názorem soudkyně lze souhlasit, pokud jde o řízení majetku stěžovatele během jeho života. Po smrti stěžovatele by však adoptivní dcera stěžovatele mohla přijít minimálně o polovinu majetku. V materiálech spisu dokonce figuruje závěť, ve které stěžovatel odkazuje paní M.S. majetek ve výši cca 6 milionů Eur, což není zanedbatelná částka. Za důležitý považujeme v případu Delecolle proti Francii (v nesouhlasném stanovisku) zmíněný poukaz na zranitelnost postavení starších osob při omezení svéprávnosti, což platí beze zbytku i pro starší ženy. Podíváme-li se na jiné judikáty, tak ženy pokročilého věku ve svých stížnostech k ESLP namítaly také nedostatek penzijního zajištění 41 a péče ze strany svých dětí ve stáří. 42 S těmito problémy se však mohou potkat i starší muži. Rozdíl je v tom, že starší ženy se s ohledem na svoji dvojitou zranitelnost mohou stát obětmi porušení lidských práv snadněji. Praxe ESLP však neoznačuje starší ženy za specifickou kategorii zranitelných osob. Tedy skutečnost sama o sobě, že žena je také starší osobou, není pro ESLP rozhodující. Kombinace pokročilého věku a pohlaví nemusí nezbytně vést Cílem toho příspěvku bylo podívat se na to, jaké postavení mají starší ženy v řízení před Evropským soudem pro lidská práva. Za tímto účelem byla předmětem rozboru v první řadě ochrana práv osob ženského pohlaví. Zde se ukázalo, že ženy mohou být označeny za zranitelné osoby, což vede k rozsáhlejší pravomoci ESLP v těchto věcech a ke zmenšení prostoru pro uvážení států. Zranitelnost žen se nejčastěji projevovala v případech týkajících se domácího násilí. Nicméně nikoliv každá žena, která je obětí domácího násilí, je ESLP považovaná za zranitelnou. Rozhodujícími byly skutkové okolnosti každého jednotlivého případu. Velmi obdobná situace byla v otázce zranitelnosti starších osob. Nalézáme určité množství případů, ve kterých ESLP poskytl starším osobám status zranitelných osob s případnou perspektivou výjimek z jeho procesních pravidel. Avšak nikoliv každá oso- ba pokročilého věku je dle názoru ESLP automaticky osobou zranitelnou. Stáří samo o sobě může být pouze jedním z faktorů, k nimž ESLP přihlíží. Podstatnými jsou ale i další skutečnosti jako je stěžovatelův zdravotný stav, vzdělání, přístup k novým tech- nologiím atd. Opět tedy nemůžeme hovořit o automatickém přiřazení starších osob do kategorie zranitelných stěžovatelů. 41 Například rozhodnutí ESLP ve věci Larioshina v. Rusko (stížnost č. 56869/00), 23. 4. 2002. 42 Rozhodnutí ESLP ve věci Šijakova a další v. „Bývalá jugoslávská republika Makedonie“ (stížnost č. 67914/01), 6. 3. 2003. k poskytnuti širší ochrany. ͻ . Záv ě re č né poznámky

89