Sborník č. 52

Individuální žádostí podanou elektronickými prostředky je vykládána v kontextu technologickém a rozumí se jakákoliv aktivita uživatele, na jejímž základě je služba poskytována (tj. například přihlášení se do sítě). 67 Jedním z kritérií, podle něhož je možné dospět k závěru, že určitá služba je službou informační společnosti, je úplata. Výše uvedená definice však již v rámci použitého slovního spojení ,,zpravidla“ naznačuje, že se nejedná o znak obligatorní. V praxi však může dojít k situaci, že služba naplňuje definiční znaky pojmu služby informační spo- lečnosti a může být poskytována bezúplatně, případně může být financována jinak. 68 Přestože se na základě výše uvedených pojmů lze dobrat k podstatě smyslu služby informační společnosti, resp. zjistit co jí je a co není, lze k takovému závěru dojít pouze na základě propojení právních a technologických vědomostí, což danou definici a její určení značně komplikuje. V tomto ohledu bývá z pohledu veřejnosti (odborné i laické) považována za užitečnou 69 definice obsažena v preambuli Směrnice pod bo- dem č. 18: ,,Služby informační společnosti zahrnují širokou škálu hospodářských činností, které probíhají on-line. Tyto činnosti mohou spočívat zejména v on-line prodeji zboží. Činnosti, jako je dodávka zboží jako taková nebo poskytování služeb off-line, zde nejsou zahrnuty. Služby informační společnosti se neomezují výhradně na služby umožňující uza- vírání smluv on-line, ale vztahují se rovněž, pokud jde o hospodářskou činnost, na služby, které nehradí ti, kdo je přijímají, jako např. služby poskytující informace on-line nebo obchodní sdělení nebo ty služby, které poskytují nástroje umožňující vyhledávání dat, pří- stup k datům a získávání dat. Služby informační společnosti zahrnují rovněž služby, které spočívají v předávání informací prostřednictvím komunikační sítě, v poskytování přístupu ke komunikační síti nebo v shromažďování informací poskytovaných příjemcem služby. Televizní vysílání ve smyslu směrnice 89/552/EHS ani rozhlasové vysílání nejsou službami informační společnosti, neboť nejsou poskytovány na individuální žádost. Naopak služba- mi informační společnosti jsou služby, které jsou poskytovány z místa na místo, jako je video na přání nebo poskytování obchodního sdělení elektronickou poštou. Používání elektronic- ké pošty nebo jiných rovnocenných individuálních komunikačních prostředků fyzickými osobami mimo rámec jejich obchodní nebo profesní činnosti včetně jejich používání pro uzavírání smluv mezi těmito osobami není službou informační společnosti. Smluvní vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem není službou informační společnosti. Činnosti, kte- ré pro svou povahu nelze vykonávat na dálku a elektronickou cestou, jako povinná účetní 67 Polčák, R. Právo na internetu: spam a odpovědnost ISP. 1. vydání. Brno: Computer Press, 2007, str. 49. 68 Srov. Smejkal, V. Zákon o některých službách informační společnosti aneb konec spammerů v Čechách. In INSIDE, roč. 2004, č. 10. Polčák, R. Internet a proměny práva. Praha: Auditorium, 2012, str. 143; jako příklad uvádí, že řada on-line obchodních modelů je založená na poskytování služeb zdarma a ná- sledném těžení ze sekundárních efektů spotřebitelského zájmu. 69 Viz např. Janák, M. Odpovědnost poskytovatelů služeb informační společnosti působících na Internetu. Dostupné z http://www.itpravo.cz/?x=2149387; Polčák, R. Internet a proměny práva. Praha: Auditorium, 2012, str. 143 (autor nazírá na tento bod preambule skeptičtěji, doslova uvádí: ,,Poněkud neobratně po- máhá v pochopení pojmu služeb informační společnosti i článek 18 preambule… Z legislativně-technic- kého hlediska se sice nejedná o žádnou perlu, přestože může alespoň napovědět…).

40