Sborník č. 52

vynucenou konkurenci do vztahů mezi jednotlivými kolektivními správci, kteří nejsou srovnatelní ani co do velikosti ani co do významu pro globální, potažmo unijní hudeb- ní trh, a kteří zároveň poskytují administrativní servis vztahující se k neocenitelným autorským a souvisejícím majetkovým právům. V důsledku takového konceptu se pak nositelé exkluzivity zbavených práv, bez možnosti svobodně rozhodovat o jejich osu- du, dostávají do diskriminačního postavení jak vůči autorům zastupovaným „vítězem“ této nerovné soutěže, tak i vůči uživatelům, kteří zároveň ani nejsou adresáty navrho- vané unijní legislativy. Nutno navíc upozornit, že směrnice v navrhované podobě volí jednostranný přístup regulace pouze obchodně-inkasních aspektů činnosti kolektivní- ho správce, omezující tak prostor pro jeho kulturně vyváženou repertoárovou nabídku a eliminující jeho pozitivní sociální působení na obec zastupovaných autorů. Svědčí o tom i použité označení osob kolektivních správců termínem „collecting societies“ , redukující je na pouhý inkasní orgán, bez potřebných konotací jejich významu pro za- chování rozmanitosti evropské kulturní a umělecké scény. Rozpor navrhované definice osoby kolektivního správce s jejím legislativním pojetím podle českého autorského zákona je patrný v kvantitativní podmínce kolektivního zastoupení, předpokládající v české právní úpravě jistou míru reprezentativnosti, soustavnosti a primátu takovéto činnosti. 175 5.1 Řízení vnitřních poměrů kolektivních správců V části upravující nároky nositelů práv požaduje Komise po členských státech vytvo- ření co možná nejširšího prostoru zastupovaným subjektům, pro individuální určování podmínek a pro modifikování věcné i časové působnosti smluv o zastupování svěře- ných práv jimi libovolně zvoleným evropským správcem. Tato regulace by ve svých důsledcích vedla k neodůvodněné fragmentaci kolektivně vykonávaných práv, jejichž rozsah a případné výjimky spadají do rozhodovací kompetence reprezentativních or- gánů správce – valné hromady členů anebo výboru členů, a znamenala by k tíži za- stupovaných autorů také zvýšení transakčních nákladů správy a právní nejistotu pro uživatele ohledně rozsahu udělených licenčních oprávnění. I zákonným znakem efek- tivity kolektivního výkonu práv je soustavnost a dlouhodobost, majíce na zřeteli delší časovou působnost udělených hromadných licenčních oprávnění, finančně i prakticky výhodnou pro jejich nabyvatele z řad uživatelské veřejnosti. Možnost nositelů práv vystoupit ze zastupování ve výpovědní lhůtě kratší šesti měsíců jak navrhuje Komise, snižuje účelnost kolektivní správy a zvyšuje riziko neoprávněného nakládání s chráně- nými tituly libovolně vyjmutými z již hromadně licencovaného repertoáru kolektiv- ních správců. 175 Srov. § 95 odst. 2 a § 97 odst. 3 a 4 zák. č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejí- cích s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Definiční ustanovení směrnice o kolektivní správě požaduje pro zastupování ve výkonu práv alespoň dva zájemce z řad jejich nositelů, připouštějící i pouze vedlejší povahu takového zastupování osobou „kolektivního správce“ (článek 3 písmeno a) návrhu směrnice).

92