Scripta Juridica 8 - Casebook 4. vyd.

25. V této souvislostiDvůr poznamenal, že ochrana podleMezinárodního paktu o občanských a politických právech nepřestává v době války (the pro- tection… does not cease in times of war) , s výjimkou čl. 4 tohoto Paktu. Podle něho mohou státy za mimořádné situace, která je úředně vyhlášena, nebo je-li ohrožen život národa, přijmout opatření zmírňující jejich závaz- ky. Respektování práva na život však není takovým ustanovením. V zásadě právo nebýt svévolně zbaven života platí i v době nepřátelství (in principle, the right not arbitrarily to be deprived of one’s life applies also in hostilities). Zjištění toho, co je svévolné zbavení života, však musí být určeno použi- telným lex specialis , jímž je právo aplikovatelné za ozbrojeného konfliktu. 26. Některé státy dovozovaly, že zákaz genocidia, obsažený v Úmluvě o zabránění a trestání zločinu genocidia, je relevantním pravidlem oby- čejového mezinárodního práva, které musí Dvůr aplikovat. Dvůr toto tvrzení v odstavci 26 uznal, připomněl však definici obsaženou v čl. II Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidia, s tím, že by uchýlení se k jaderným zbraním obsahovalo prvek úmyslu zničení skupiny jako takové , tj. národní, etnické, rasové nebo náboženské (recourse to nuclear weapons did indeed entail the element of intent, towards a group as such). 27. Některé státy zastávaly názor, že by použití jaderných zbraní bylo protiprávní s ohledem na existenci norem týkajících se uchování a ochrany životního prostředí, a to se zřetelem na jejich základní důle- žitost. Odvolávaly se na různé existující mezinárodní smlouvy a instru- menty, zejména na Dodatkový protokol I z roku 1977 k Ženevským úmluvám z roku 1949, jehož čl. 35 odst. 3 zakazuje používat prostředky vedení války, jejichž cílem je způsobit rozsáhlé, dlouhodobé a vážné ško- dy na životním prostředí, nebo u nichž je to možné očekávat. Rovněž se odvolávaly na Úmluvu zakazující vojenské nebo jakékoli jiné nepřátel- ské použití technik modifikujících životní prostředí z roku 1977, která zakazuje použití zbraní, které mají rozsáhlé, dlouhotrvající vážné účinky na životní prostředí (čl. 1). Také byla citována zásada 21 Stockholmské deklarace z roku 1972 a zásada 2 Deklarace z Rio de Janeira z roku 1992. 29. Dvůr uznal, že životní prostředí je sice denně vystaveno ohrožení, avšak použití jaderných zbraní by pro ně mohlo znamenat katastrofu. Dvůr také uznal, že životní prostředí není abstrakcí, ale představuje ži- voucí prostor. Existence obecného závazku států zajistit, že činnost pod

110