Scripta Juridica 8 - Casebook 4. vyd.

98. Ani Stálý soud mezinárodní spravedlnosti, ani tento soud ne- byl vyzván k vymezení právního účinku zatímních opatření dle čl. 41 Statutu. Vzhledem k tomu, že Německo výslovně odkazuje na meziná- rodní právní závazek „dodržet Nařízení, kterým určil zatímní opatření, vydaný soudem 3. března 1999“ a USA rozporuje existenci takového závazku, je nyní soud vyzván k výslovnému rozhodnutí o této otázce. 99. Spor, který je v této věci mezi stranami, se týká především inter- pretace čl. 41 (…). Tato interpretace je v literatuře předmětem značné polemiky. Soud tedy nyní pokročí k interpretaci čl. 41 Statutu. Učiní tak v souladu s obyčejovým mezinárodním právem, které se odráží v čl. 31 Vídeňské úmluvy o smluvním právu (1969). Podle čl. 41 musí být smlouva vykládána v dobré víře, v souladu s obvyklým významem, který je dáván výrazům ve smlouvě v jejich celkové souvislosti, a rovněž s přihlédnutím k předmětu a účelu smlouvy. 100. Francouzský text čl. 41 Statutu zní (…). V tomto textu mohou být pro potřeby určení charakteru tohoto opatření považovány termíny „indiquer“ a „l’indication“ za neutrální, zatímco slova „doivent être prises“ mají charakter příkazu. Anglická verze Statutu je následující (…). (…) Podle USA je třeba z použití slov „indicate“ (určit, označit) namísto „order“ (nařídit) a „ought“ (je třeba, mělo by) místo „must“ nebo „shall“ (muset, mít povinnost) rozumět výkladu daného článku tak, že roz- hodnutí dle čl. 41 nemají závazný charakter. Avšak může být též argu- mentováno (…) francouzským textem, kde zmíněné výrazy „indicate“ a „ought“ mají význam shodný s významem slov „order“ a „must“ nebo „shall“ . 101. Po zjištění, že zmíněné dva testy nejsou v úplném souladu (…). V případě odlišnosti mezi rovnocenně autentickými verzemi Statutu, ani Statut, ani Charta nenaznačují, jak pokračovat. V případě, že není dán souhlas mezi stranami sporu, je namístě odkázat na odst. 4 čl. 33 Vídeňské úmluvy o smluvním právu, který podle názoru soudu opět od- ráží obyčejové mezinárodní právo. Toto ustanovení stipuluje: „Dojde-li při porovnání původních textů k rozdílnostem ve významu, které nemo- hou být odstraněny použitím článků 31 a 32, přijme se (…) ten význam, který se zřetelem k předmětu a účelu smlouvy tyto texty nejlépe sbližu- je.“ Soud proto nyní zváží předmět a účel Statutu v kontextu čl. 41.

128