Scripta Juridica 8 - Casebook 4. vyd.

102. Předmětem a účelem Statutu je umožnit soudu vykonávat funk- ce, které mu jsou svěřeny, a to zejména základní funkci právního urovná- ní mezinárodních sporů skrze závazná řešení v souladu s čl. 59 Statutu. Z předmětu a účelu Statutu, a i z podmínek čl. 41 vyplývá, že pravomoc vydávat zatímní rozhodnutí v sobě obsahuje závaznost tohoto opatření, poněvadž tato pravomoc je založena na nutnosti – pokud si to okolnosti vyžádají – ochránit práva stran tak, jak jsou posléze určena v konečném rozhodnutí soudu a též předejít újmě. (…) Tvrzení, že zatímní opatření dle čl. 41 nejsou závazná, by bylo v přímém protikladu s předmětem a účelem daného článku. 104. Vzhledem k závěru, ke kterému došel soud výše při interpretaci textu čl. 41 Statutu ve světle jeho předmětu a účelu, neshledává nutným uchylovat se k přípravným pracím, aby tak zjišťoval význam daného článku. Soud ale nicméně zdůrazňuje, že přípravné práce Statutu nevy- lučují závěr ohledně závaznosti nařízení vydaných dle čl. 41. (…) 109. Stručně řečeno je jasné, že žádný z pramenů interpretace, na kte- ré odkazují příslušné články Vídeňské úmluvy o smluvním právu, a to včetně přípravných prací, nevyvrací zjištění, které bylo učiněno z čl. 41 čteného ve světle předmětu a účelu Statutu. Proto soud došel k závěru, že nařízení k zatímním opatřením vydaná na základě čl. 41 jsou závazná. Otázky: 1. Musí stát souhlasit s jurisdikcí Mezinárodního soudního dvora v kaž- dém jednotlivém případě? 2. Mají zatímní opatření závazný charakter? 3. Jaké povinnosti státům vyplývají z čl. 36 Vídeňské úmluvy o konzu- lárních stycích (1963)?

129