Scripta Juridica 8 - Casebook 4. vyd.

Rozsah a význam otázky 51. V tomto případě otázka položená Valným shromážděním je jas- ně formulovaná. Otázka je úzká a konkrétní; žádá posudek Soudu, zda vyhlášení nezávislosti je nebo není v souladu s mezinárodním právem. Neptá se na právní důsledky tahového vyhlášení. Zejména se neptá, zda Kosovo dosáhlo státnosti. Ani se netáže na platnost nebo právní účinky uznání Kosova těmi státy, které ho uznaly jako nezávislý stát. (…) 56. (…) Odpověď na tuto otázku se obrací k tomu, zda aplikovatelné mezinárodní právo zakázalo nebo ne vyhlášení nezávislosti. Pokud Soud dojde k závěru, že ano, tak musí odpovědět na položenou otázku, že vy- hlášení nezávislosti bylo přijato v rozporu s mezinárodním právem. (…) Otázka, která mu byla položena, od Soudu nevyžaduje, aby zaujal sta- novisko, zda mezinárodní právo poskytuje positivní oprávnění Kosovu vyhlásit jednostranně svou nezávislost, nebo a fortiori , zda mezinárodní právo obecně poskytuje oprávnění entitám nalézajícím se uvnitř státu se od něho jednostranně odtrhnout. Ovšem, je zcela možné, aby určitý akt – jako je jednostranné vyhlášení nezávislosti – nebylo porušením mezinárodního práva, aniž by nutně představovalo výkon práva. Soud byl požádán o posudek na první, ne druhý bod. Otázka, zda vyhlášení nezávislosti je v souladu s obecným mezinárodním právem 79 . Během 18., 19. a začátku 20. století byly početné případy vyhlášení nezávislosti, často s nesouhlasem státu, vůči němuž byla nezávislost vyhlá- šena. Někdy vyhlášení vyústilo ve vznik nového státu, někdy ne. V žádném případě však praxe států jako celku nenaznačuje, že akt vyhlášení nezávislos- ti byl považován za něco, co je v rozporu s mezinárodním právem. Naopak, praxe států během tohoto období jasně směřuje k závěru, že mezinárodní právo neobsahovalo zákaz vyhlášení nezávislosti. V průběhu druhé poloviny 20. století mezinárodní právo sebeurčení se vyvinulo takovým způsobem, že vytvořilo právo na nezávislost pro národy nesamosprávných území a ná- rody podrobené cizí nadvládě, panství a vykořisťování. (…) Byly však také případy vyhlášení nezávislosti mimo tento kontext. Praxe států v těchto pří- padech neukazuje na vznik nového pravidla v mezinárodním právu, které zakazuje činit vyhlášení nezávislosti v takových případech.

155