Scripta Juridica 8 - Casebook 4. vyd.

Argumentace a závěry soudu 42. Podle názoru turecké vlády hlavním cílem podání byla politická propaganda. (…) Takový přístup představoval zneužití řízení. Stížnosti jsou tudíž mimo kompetenci Soudu, protože usilují překroutit charak- ter procedury soudní kontroly. 44. Soud podotýká, že tato námitka nebyla uplatněna v řízení před Komisí. Proto turecká vláda ztratila právo vznášet ji (is estopped from raising it) před Soudem potud, pokud se týká paní Loizidou. 45. Pokud je (námitka) zaměřena na žalující vládu, Soud poznamená- vá, že tato vláda předala věc Soudu inter alia kvůli své starosti o práva navrhovatelky a jiných občanů ve stejné situaci. Soud nepokládá takový motiv za zneužití svých procedur. (…) 47. Podle názoru turecké vlády (…) se tento případ netýká jednání či opomenutí Turecka, ale „Turecké republiky severního Kypru“, o které tvrdí, že je nezávislým státem zřízeným na severu Kypru. (…) její úloha před Soudem se omezuje na to být amicus curiae, protože „TRNC“ ne- může sama být „stranou“ tohoto řízení. 51. Soud se nedomnívá, že je ponecháno na volném uvážení smluvní strany Úmluvy určovat své postavení v řízení před Soudem způsobem, který jí vyhovuje. Poznamenává, že případ má počátek ve stížnosti podle čl. 25, podané navrhovatelkou proti Turecku v postavení Vysoké smluv- ní strany Úmluvy, a byl předán Soudu podle čl. 48(b) jinou Vysokou smluvní stranou. 55. Žalovaná vláda podala dvě předběžné námitky ratione loci . Na pr- vém místě uplatňovala, že Soud nemá příslušnost zabývat se meritem věci na základě toho, že záležitosti, jež jsou předmětem stížnosti, nespa- dají pod tureckou jurisdikci, ale pod jurisdikci „TRNC“. Na druhém místě tvrdila, že v souladu s jejími prohlášeními podle článků 25 a 46 (…), neuznala příslušnost Komise ani Soudu zabývat se činy a událost- mi mimo metropolitní území. 62. (…) Soud připomíná, že ačkoli čl. 1 stanoví meze dosahu Úmluvy, pojem „jurisdikce“ podle tohoto ustanovení není omezen na státní úze- mí Vysokých smluvních stran. (…) odpovědnost smluvní strany může

181