Scripta Juridica 8 - Casebook 4. vyd.

že stát je přinejmenším odpovědný za jednání cizích činitelů (…), po- kud jednají se svolením či souhlasem daného státu (…). (…) Pokud stát (Švédsko) akceptoval nález Parlamentního ombudsmana, že zacházení (se stěžovatelem) bylo nepřiměřené oprávněnému výkonu práva, pak je zřejmé, že použití síly bylo nepřiměřené a vyústilo v poru- šení čl. 7 Paktu. 11.8. K tvrzení ohledně absence nezávislého přezkumu rozhodnu- tí o vyhoštění (navrácení) při existenci prokazatelného rizika mučení Výbor poznamenal, že čl. 2 ve spojení s čl. 7 Paktu požaduje účinné pře- zkoumání čl. 7. Vzhledem k povaze principu refoulement musí možnost účinného přezkumu rozhodnutí o navrácení při existenci prokazatelné- ho rizika mučení předcházet samotnému navrácení, neboť jen tak se lze vyvarovat nenapravitelné újmě jednotlivce (…). Otázky: 1. Jaká opatření je stát povinen přijmout k zajištění dodržování svých závazků dle čl. 2 a čl. 7 Paktu? 2. V čem spatřuje Výbor porušení čl. 7 ze strany Švédska? 3. Měl stát v uvedeném případě povinnost umožnit stěžovateli, aby se proti rozsudku o navrácení (vyhoštění) odvolal? Stanoví takovouto povinnost Pakt? 4. Je zákaz mučení a krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení nebo trestu v čl. 7 Paktu absolutní? 5. Zavazuje posudek Výboru strany sporu? 6. Je podobný zákaz upravený v jiných smluvních mechanismech, pří- padně součástí obecného mezinárodního práva?

186