Scripta Juridica 8 - Casebook 4. vyd.

Rozhodnutí č. 13 (ve věci samé): S 30. V mezinárodním právu platí pravidlo, že porušení závazku za- kládá povinnost nahradit škodu adekvátním způsobem. Náhrada ško- dy je tak nevyhnutelným důsledkem porušení mezinárodní úmluvy (reparation therefore is the indispensable complement of a failure to apply a convention) . Pro vznik tohoto závazku není nutné, aby byl stanoven v úmluvě samotné (there is no necessity for this to be stated in the convention itself ). Spor o náhradu škody z důvodu, že byla porušena mezinárodní smlouva, je tudíž spor založený na její aplikaci. S 18. V meritorní fázi řízení se proto Soud musel zabývat reparací způsobené újmy (reparation) a výší a způsobem zaplacení náhrady škody (the amount and method of payment), k níž by Polsko mohlo být zavázáno v důsledku jeho jednání, jak bylo rozhodnuto v nálezu č. 7, neboť toto jednání nebylo v souladu se Ženevskou úmluvou z 15. května 1922. S 28. Zásadou mezinárodního práva je, že náhrada za způsobenou újmu spočívá v odškodnění odpovídající škodě, kterou příslušníci po- škozeného státu utrpěli jako výsledek jednání v rozporu s mezinárodním právem. Nicméně toto je spíše obvyklá forma pro reparace (the repara- tion of a wrong may consist in an indemnity corresponding to the damage which the nationals of the injured State have suffered as a result of the act which is contraty to international law. This is even the most usual form of reparation). Reparace, tj. náhrada škody jednoho státu vůči druhému, nemůže měnit svůj charakter proto, že je poskytována jako náhrada škody na zá- kladě kalkulace škody, kterou utrpěla soukromá osoba. Právní pravidla (the rules of law) , kterými se řídí reparace (náhrada škody, reparation ), jsou pravidly platného mezinárodního práva mezi dvěma zúčastněný- mi státy a nikoli právními pravidly ( the law ) upravujícími vztahy mezi státem, který se dopustil protiprávního jednání (which has committed wrongful act) , a jednotlivcem, který utrpěl škodu (the individual who has suffered damage) . Práva a povinnosti jednotlivce, jejichž porušení způso- bilo škodu, jsou vždy jiným okruhem práv než práv náležejících státu, která mohou být rovněž porušena stejným jednáním (by the same act). Újma, kterou utrpěl jednotlivec, proto není ve své podstatě nikdy iden- tická s újmou, která vznikla státu. Újma jednotlivce tak může sloužit

17