Scripta Juridica 8 - Casebook 4. vyd.

Grónskem ze strany Norska. Dánsko zdůrazňovalo, že uznalo norskou svr- chovanost nad Špicberskými ostrovy pouze výměnou za tuto deklaraci. Argumentace a rozhodnutí Soudu S 72-73. Soud nemůže toto stanovisko (Dánska, H. S.) akceptovat. Důsledné zkoumání použitých slov a okolností, stejně jako následující- ho vývoje ukazuje, že pan Ihlen nemohl mít úmysl odevzdat definitivní uznání dánské svrchovanosti nad Grónskem, a dále ukazuje, že ani dán- ská vláda mu nemohla ve chvíli odevzdání deklarace v tomto smyslu rozumět. (…) Nicméně otázka, kterou je nyní třeba zodpovědět, zní, zda Ihlenovo prohlášení – byť nepředstavuje definitivní uznání dánské suverenity – nepředstavuje příslib, který brání Norsku v okupování kterékoli části Grónska. (…) S 73. Soud se domnívá, že není sporné, že odpověď, kterou dal minis- tr zahraničních věcí jménem své vlády diplomatickému zástupci cizího státu, je v otázce, která spadá do jeho působnosti, závazná pro zemi, kterou tento ministr zastupuje. Z toho vyplývá, že v důsledku příslibu obsaženého v Ihlenově deklaraci ze dne 22. července 1919 je Norsko po- vinno zdržet se popírání dánské suverenity nad Grónskem jako celkem, a a fortiori zdržovat se okupování části Grónska. Otázky: 1. Vysvětlete postavení centrálních orgánů státu v mezinárodním styku. 2. Jaký je význam jednostranných prohlášení v rámci systému pramenů mezinárodního práva? 3. Co je rozhodující pro právní závaznost jednostranného prohlášení?

23