Scripta Juridica 8 - Casebook 4. vyd.

6.2 Adolf Eichmann Generální prokurátor státu Izrael v. Adolf Eichmann Nejvyšší soud (Izrael), rozsudek ze dne 29. května 1962 94 klíčová slova: teritoriální integrita států – zákaz výsostných aktů na území jiného státu – zločin podle mezinárodního práva – zločin proti lidskosti – princip univerzální jurisdikce Skutkové okolnosti případu Adolf Eichmann byl jedním z klíčových nacistických pohlavárů odpo- vědných za tzv. konečné řešení židovské otázky. Po skončení druhé světové války se mu podařilo uprchnout do Argentiny, kde žil pod jménem Ricardo Klement. Mezi Argentinou a Izraelem neexistovala smlouva o extradici (vy- dávaní) zločinců a hledaných osob. Dne 11. května 1960 unesla izrael- ská tajná služba A. Eichmanna za dosud ne úplně vyjasněných okolností z Buenos Aires do Izraele, a to bez vědomí argentinských úřadů. Následně se mezi nimi rozhořel spor, kterým se zabývala i Rada bezpečnosti OSN. V roce 1961 byl pak Eichmann soudem prvního stupně v Jeruzalémě odsou- zen k smrti 95 na základě zákona z roku 1950 o trestání nacistických zločin- ců („Nazi and Nazi Collaborators [Punishment] Law“ 96 ) i.a. za spáchání zločinů proti lidskosti a válečných zločinů. Proti tomuto rozsudku podal Eichmann odvolání k Nejvyššímu soudu státu Izrael, v němž argumento- val, že jeho odsouzením došlo k porušení, kromě jiného, i řady mezináro- dněprávních zásad. Hlavní důvod pro nesoulad rozsudku s mezinárodním právem spatřoval v chybějící jurisdikci izraelských soudů, extrateritoriálním charakteru svých činů a retroaktivitě zákona, na základě kterého byl souzen. 94 Oficiální citace: Attorney General of Israel v. Eichmann , Criminal Appeal No. 336/61, [1962] 36 ILR 277 (1968) (Supreme Court of Israel). 95 Attorney General of Israel v. Eichmann [1961] 36 ILR 18, 50 (1968) (District Court of Jerusalem). 96 Anglické znění zákona je dostupné na stránkách izraelského Ministerstva zahranič- ních věcí: http://www.mfa.gov.il/MFA/MFAArchive/1950_1959/Nazis%20and%20 Nazi%20Collaborators%20-Punishment-%20Law-%20571 (05. 08. 2010).

260