Scripta Juridica 8 - Casebook 4. vyd.

na případy určení hranic kontinentálního šelfu Severního moře mezi přímoř- skými státy?“ Argumentace a závěry rozhodujícího orgánu 63. (…) článek 6 je jedním z těch článků Úmluvy, u kterého může být učiněna výhrada (čl. 12) státem při podpisu, ratifikaci nebo přístupu, obecně řečeno, je to charakteristika čistě smluvních pravidel a závazků, u kterých může být připuštěna jednostranná výhrada v jistých mezích. Kdežto toto není možné v případě obecných (general) nebo obyčejo- vých právních pravidel a závazků, které svou povahou musí mít stej- nou sílu (equal force) pro všechny členy mezinárodního společenství, a nemohou proto podléhat právu na jednostranné (unilateral) vyloučení vykonatelné z vůle jakéhokoli z nich pro jeho vlastní prospěch. V dů- sledku toho … pravidla nebo závazky tohoto druhu, které jsou vtěleny nebo jsou zamýšleny, aby byly vyjádřeny v jistých ustanoveních úmluvy (convention), taková ustanovení budou figurovat mezi těmi, u kterých právo na jednostrannou výhradu není uděleno nebo je vyloučeno. Toto očekávání je v zásadě naplněno článkem 12 Ženevské úmluvy o pevnin- ské mělčině, která dovoluje učinit výhrady ke všem článkům Úmluvy, kromě článků 1 až 3 – tyto tři články jsou těmi, které byly považová- ny za takové, že odrážejí (reflecting) nebo jsou výrazem krystalizujících (crystallizing) nebo přinejmenším rodících se (emergent) pravidel oby- čejového mezinárodního práva ve vztahu k pevninské mělčině, … 69. (…) Soud je toho názoru, že Ženevská úmluva neobsahovala žád- né již existující nebo vznikající pravidlo obyčejového práva, (…) podle kterého vymezení pevninské mělčiny mezi sousedními státy musí (…) být provedeno na základě principu stejných vzdáleností a s ohledem na zvláštní okolnosti. Článek 6 samozřejmě pravidlo obsahoval, to ale bylo čistě smluvní povahy. Jestli od té doby získalo širší základ, se musí prokázat: jako smluvní pravidlo ho však (…) nelze použít proti SRN. 70. Soud musí nyní přistoupit k poslední části argumentace uváděné ve prospěch Dánska a Nizozemí. Tato uvádí, že i když v momentě (uza- vření) Ženevské úmluvy žádné pravidlo obyčejového mezinárodního práva ve prospěch principu stejných vzdáleností neexistovalo a ani z čl. 6 Úmluvy žádné takové pravidlo nebylo možno dovodit, přesto se takové

60