Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

poškozeného státu mělo být odlišné od postavení kteréhokoliv jiného státu, např. státu, který se dovolává odpovědnosti v obecném zájmu (podle čl. 48). Je zřejmé, že definice poškozeného státu v čl. 42 návrhu si vzala za vzor čl. 60 Vídeňské úmluvy o smluvním právu (1969), třebaže účel obou ustanovení je odlišný. Jak známo, pouze „závažné porušení“ (material breach) smlouvy může být důvodem pro druhou stranu, aby se dovolala jejího suspendování nebo skon- čení. Naproti tomu čl. 42 návrhu má na mysli aktivní legitimaci státu poškoze- ného jakýmkoliv porušením mezinárodního závazku, který mu je určen. Analogie však spočívá v rozlišení tří situací, resp. typů závazků: (1) závazků bilaterální povahy (vyplývají nejen z dvoustranných smluv, ale také z někte- rých mnohostranných smluv či obyčejových pravidel, např. v dvoustranných diplomatických vztazích, sousedských vztazích nebo při společném využívání mezinárodní řeky); (2) závazků mnohostranné povahy, kde však některý ze států může být zvláště dotčen (např. porušením obecného zákazu znečišťování volného moře může být v konkrétním případě zvláště dotčen jeden nebo několik pobřežních států, zamořením pláží nebo poškozením rybolovu); (3) tzv. vzájem- ně podmíněných závazků (interdependent obligations) , což jsou zejm. mnoho- stranné smlouvy o odzbrojení, zónách bez jaderných zbraní, nebo jiné smluvní závazky, jejichž provádění vyžaduje plnění každou stranou. Naproti tomu formulace čl. 48 vyjadřuje oprávnění jiného než poškozené- ho státu dovolat se odpovědnosti jiného státu, pokud (a) porušený závazek je určen skupině států, včetně tohoto státu, a je založen pro ochranu kolektivní- ho zájmu této skupiny; nebo (b) porušený závazek je určen mezinárodnímu společenství jako celku. V těchto případech jde jednak o smluvní či obyčejové závazky integrální povahy, které slouží k ochraně určitého společného zájmu (např. lidských práv nebo životního prostředí), jednak o obecně platné oby- čejové závazky, popř. závazky z kogentních pravidel. V případě uplatnění právního zájmu podle čl. 48 však tento jiný stát nemůže uplatňovat svůj vlastní odpovědnostní nárok (není-li považován za poškozený stát), ale může požadovat od odpovědného státu ukončení (cessation) meziná- rodně protiprávního chování a záruky jeho neopakování i splnění reparačního závazku v zájmu poškozeného státu nebo beneficiářů porušeného závazku. 16 Třebaže formulace čl. 42 hovoří pouze poškozeném státu (v singuláru), je zřejmé, že více států může být poškozeno jedním mezinárodně protiprávním chováním a všechny pak jsou oprávněné uplatňovat odpovědnostní nárok vůči odpovědné- mu státu (čl. 46). Stejně tak se vzájemně nevylučuje aplikace článků 42 a 48, neboť 16 Ibid., s. 318-319.

113