Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

v některých situacích může být jeden stát přímo poškozen ve smyslu čl. 42 a další státy mohou mít právní zájem a dovolávat se odpovědnosti podle čl. 48. 6. Pojem sebeobrany Nejzávažnější situací, vyvolanou durativním protiprávním chováním, je pří- pad pokračujícího porušování kogentního zákazu uchylování se k síle, tedy trva- jící agrese jednoho státu vůči státu jinému. K zastavení této agrese pak slouží institut sebeobrany, určený k přímému vynucení realizace povinnosti agresi zastavit (cessation) . Znamená to tedy, že také sebeobrana (její ozbrojené akce) se musí ukončit, jestliže se zdaří agresi zvrátit. Nelze ji tudíž využít k cílům repa- račním (reparation) , tedy vést ji např. okupací nepřátelského území tak dlouho, dokud nedojde k úplné nápravě − k reparaci. Nelze také sebeobranou dobýt územního zisku, jak to pochopil Izrael v r. 1967, a od té doby držel pásmo Gazy (do r. 2005) a stále okupuje pravý břeh Jordánu. Samostatnost obou povinností v rámci odpovědnostního právního následku, je patrna i z toho, že k vynucení první se přistoupí ihned, zatímco druhá je k realizování zpravidla až po létech, a to pro „tahanice“ kolem obsahu reparační povinnosti (např. výše kompen- zace), zejména pokud řečený obsah nestanoví objektivní orgán; tak v případě anglo-argentinské války o Falklanské ostrovy (1982), kdy V. Británie přistoupila k sebeobraně ihned, problematika reparace je zde však dosud otevřena, byť bylo diplomatickou cestou dosaženo jistého modu vivendi . Jakkoli v zásadě platí, že k donucení podle současného mezinárodního práva lze přistoupit jen v případě nespornosti nejen daného protiprávního chování, ale i neochoty realizovat příslušný odpovědnostní právní následek, pak řečené nespornosti nemusí být dosaženo jen vyřešením even- tuálního sporu. Za situace, kdy nastoupila odpovědnost erga omnes , tedy jako následek porušení kogentní normy, jímž jsou dotčeni všichni členové mezinárodního společenství, je − při dnešních komunikačních možnostech − nadbytečné, aby případné popírání trvajícího protiprávního činu ze strany jeho původce oddalovalo donucení, a to právě procedurou řešení sporu. Pokud pak jde o trvající porušení kogentního zákazu síly, jímž jsou dotče- ni všichni členové mezinárodního společenství − tento zákaz není dán jen Chartou OSN (čl. 2, odst. 4), ale především obecným mezinárodním právem , což je rozhodné −, pak nikoliv jen Chartou (čl. 51), ale opět obecným mezinárod- ním právem je upraveno (vedle zpravidla málo účinných prostředků dispozi- tivní povahy a také smluvního původu) i právo na uplatnění opatření nezbyt- ných na ochranu adekvátními prostředky (ozbrojenými), které by byly s to vést k zachování práv, 17 jež z dodržování předmětného kogentního zákazu pro 17 Urgent countermeasures as are necessary to preserve the injured state’s rights , mesures conservatoires nécessaires pour préserver ses droits , viz čl. 52, odst. 2 definitivního znění Návrhu článků .

114