Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

i toto (v OSN) zorganizovené společenství jako takové; ale jen jemu je vyhraze- no po dosažení cíle uvedených opatření přistoupit k actio communis , tj. k vynu- cování − i ozbrojenému − reparační povinnosti (reparation) , jež agresorovi vze- šla a jejíž splnění on oddaluje či maří. 22 Kdyby však Rada svá opatření (uvedená v čl. 51, viz výše) neučinila či pro tzn. právo veta některého svého stálého člena ani učinit nemohla, pak uplat- něná opatření k ochraně práv , a to jako sebeobrana skončí až zastavením agrese, tedy ukončením daného ozbrojeného protiprávního chování. Opatření v sebe- obraně musí mít defenzivní charakter (reactive self-defense) , pokračovat v akcích sebeobrany po zastavení agrese, a to k vynucení reparační povinnosti agresora, už by představovalo nedovolená ozbrojená protiopatření − ozbrojené represá- lie, jež jsou pro jednotlivé členy mezinárodního společenství nepřípustné, též z důvodu neúměrnosti svých účinků (viz níže). Výkladové problémy však mohou být s okamžikem zahájení sebeobrany jakožto adekvátních opatření nezbytných k zachování práv poškozovaných trvajícím protiprávním jednáním, tj. pokra- čující agresí. Není sporu o tom, že právo na sebeobranu má každý stát v případě aktuálního, tedy probíhajícího útoku ( actual armed attack ). O něco problematičtější (z pohledu Charty OSN), ale přijatelné z hlediska obyčejového obecně platného mezinárodního práva, je dovolání se tohoto práva v případě bezprostředně hrozící agrese, tedy nikoliv jen za situace protiprávního uplat- nění ozbrojené síly, ale i hrozby jejího použití . Reaguje se tu tzv. anticipovanou či v předstihu uplatněnou sebeobranou (anticipatory self-defense, légitime défense par anticipation) , jako tomu bylo v případě tzv. šestidenní války, six day war , kterou v r. 1967 zahájil Izrael proti Egyptu, a to v odpovědi na zablokování rudomořské − asi pět kilometrů úzké − Tiranské úžiny (blockade of the Strait of Tiran) ze strany Egypta, čímž bránil zejména též izraelským lodím ve vstupu do Aquabského zálivu (Gulf of Aquaba) a tím i využívání tamního izraelského přístavu Eilat. 23 Od tohoto již poměrně dávno uplatňovaného vymezení sebeobrany pro případ hrozby použi- tí síly je však třeba odlišovat koncept tzv. preventivní či preemptivní sebeobrany (pre-emptive self-defense) . Podle této koncepce není třeba bezprostřední hrozby (not yet direcly threatening) vlastního ozbrojeného útoku, preemptivní sebeobranou se totiž stát snaží zabránit protivníkovi již ve vývoji prostředků zejm. zbraní hromadného ničení, kterými by mohl být někdy v budouc- nu ohrožen, tedy v případě jen potencionálního ohrožení (pre-emptive action is the only way of avoiding that seriour threat) . Jako příklad se též uvádí v červnu 1981 ze strany Izraele − leteckým 22 Jak činil např. i Irák. Dosud nezrealizovaný článek 43 Charty OSN , který se týká zvláštních dohod, jimiž členské státy dají k dispozici nezbytné ozbrojené síly, je tu nahrazen též smluvně založeným mandátem, v jehož rámci řečené actio communis členské státy (zejména k tomu mocensky způsobilé) jménem Rady bezpečnosti uskuteční. 23 Sama reakce Izraele (1967) nebyla v zásadě zpochybňována, avšak zcela protiprávní byla pokračující oku- pace některých území i po skončení nepřátelství, což též vyjádřila rezoluce Rady bezpečnosti , SC Res . 242 (22. 11. 1967). Teprve v r. 2005 přistoupil Izrael k vyklizení tzv. pásma Gazy (la bande de Gaza) , a to k realizování v podstatě amerického plánu postupu při řešení tamní krize, postupu zvaného Road Map ; český překladový ekvivalent Cestovní mapa je poněkud zavádějící. Šlo především o zrušení tam předtím vybudovaných židovských osad, zřizovaných k osídlení (kolonizování) tehdy dobytých teritorií.

116