Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

préserver ses droits) muselo mít povahu ozbrojenou, forceful self-help , 34 protože reciproční opatření u takovéhoto protiprávního chování nepřichází v úvahu, a genocide cannot justify a countre-genocide . 35 Byl to precedens, jehož případné opakování je nadále určováno podmínkami, jež se pro takový případ musí zno- vuvytvořit. Především masové porušování kogentně chráněných lidských práv bylo už v r. 1990 důvodem k vojenskému zásahu v Libérii ze strany států sdružených v Economic Community of West African States, ECOWAS. Za účelem dosažení konce bojů v zemí zuřící občanské války, řečené státy sem vyslaly tzv. cease-fire Monitoring Group, ECOMOG, a to rovněž bez předchozího souhlasu Rady bezpečnosti (without seeking prior Council authorization). V r. 1997 už Rada bezpečnosti pověřila ECOWAS uplatnit donucení v Sierra Leone, SC Res. 1132, 8. 10. 1997. V této souvislosti je též k připomenutí, že již krátce po začátku bombardování Srbska inici- ovaly Rusko, Bělorusko a Indie text návrhu rezoluce Rady bezpečnosti (UN Doc. S/1999/328 z 26. 3. 1999), odsuzující řečené násilné akce jako porušení zejména čl. 2, odst. 4 Charty OSN. Pro její přijetí však hlasovaly jen 3 členové RB, a to Rusko, Čína a Namibie, a naopak ze strany dvanácti členů byla odmítnuta (kromě zbývajícími stálými členy − Spojenými státy, V. Británií a Francií − tak významnými státy jako Argentinou, Brazílií, Kanadou, Nizozemím a dalšími pěti menšími zeměmi). K připomenutí je také požadavek Jugoslávie, který 29. 4. 1999 uplatnila u MSD, aby svým předběžným opatřením (request for interim measures) uložil deseti členským státům NATO okamžitě ukončit akty použití síly vůči Jugoslávii (cease immediately [ their ] acts of use of force). Soud však jasnou většinou hlasů (by clear majorities) odmítl tak učinit, a to z pro- cesních důvodů své zjevné nepříslušnosti (on the basis that it lacked jurisdiction prima facie, before 1 November 2000 the Federal Republic of Yugoslavia was not a party to the Statute of the Court). Konečně skupina občanů býv. Jugoslávie vznesla stížnost proti bombardování srbské televizní stanice během kosovské vojenské akce NATO (vícero obětí), a to u Evropského soudu pro lidská práva . Ten však pro nepříslušnost (oběti se dle ESLP nenacházely na území nebo pod kontor- louu státu, smluvní strany Úmluvy) se odmítl záležitostí zabývat ( did not rule on that issue ), srov. Banković v. Belgium and Others , 21. 12. 2001, in: ILR , vol. 123 (2003), p. 108. Události na sebe nenechaly dlouho čekat. A tak zatímco v předchozím přípa- dě tehdejší kritika argumentující zneužitím ozbrojené síly ze strany NATO vůči býv. Jugoslávii k nepřípustné humanitární intervenci (humanitarian intervention), byla též motivována tvrzením o malé ustálenosti společenských podmínek, tedy hypotézy, události v USA po 11. 9. 2001 to už změnily. 36 S tím pak spo- jené uplatnění ozbrojené síly vůči Talibanskému vládnímu (povstaleckému) 34 Po selhání jiných nátlakových prostředků: tzv. neozbrojeného donucení, ekonomických sankcí (embargo économique) , k nimž v r. 1999 vyzvala Rada bezpečnosti s cílem zastavit pokračující genocidium a páchá- ní zločinu proti lidskosti ze strany Srbska ve své územní části Kosovo. Jakkoli byla tato donucení členský- mi státy v hojném počtu přijata, ukázala se být nedostatečná. 35 Srov. Report of the International Law Commission, Fifty-third session, 2001, A/56/10, p. 208, para. 4. 36 Téměř 3. tis. obětí, kromě naprosté většiny Američanů, též cizinci-občané ze 87. zemí.

120