Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

hnutí v Afghánistánu už odráží vytvoření řečené hypotézy téměř v celosvěto- vém měřítku, alespoň podle některých názorů (viz níže). Teroristické akty v USA spáchaly (de facto) orgány afghánského hnutí Taliban, neboť mocensko-organizační propojení teroristické organizace Al Kajda (Al Qaeda terrorist network) s Talibanem, jakož i jejího představitele Usama bin Ládina (Osama bin Laden) , se postupně stalo evidentní. Talibanské hnutí v Afghánistánu (jeho představitel Mullah Omar) tím na sebe vztáhlo erga omnes odpovědnost, a neslo pak důsledky ozbrojeného donucení směřujícího k zastave- ní trvajícího akutního rizika dalších teroristických činů, a to nejen destrukčních, ale i hromadného ničení. Podle odlišného mínění lze z rozdílných názorů států − jejich oficiální argu- mentace −, jakož i postojů Rady bezpečnosti dovodit pouze presumpci legiti- mity akce USA a jejich spojenců. Do značné míry jedinečné okolnosti toho- to případu, odlišnosti od kosovského případu i krátký časový odstup proto nedovolují dosud hovořit o procesu změn v obyčejovém mezinárodním právu. Ozbrojené akce Spojených států − s přispěním britského letectva − započaly 7. 10. 2001 (as a forceful response) , přičemž současně byl zaslán oficiální dopis Radě bezpečnosti vysvětlující řečené kroky jako výkon práva na sebeobranu. 37 Z pojmového hlediska lze však namítnout, že takovéto vysvětlení je poněkud zavádějící. Současný a před víc jak půl stoletím instalovaný systém kolektivní bezpečnosti, který obecně platný institut sebeobrany též inkorporoval v čl. 51 Charty OSN, je s to autoritativně reagovat pouze k vynucení respektu kogent- ního zákazu uchylování k síle (Charter’s prohibition on interstate aggression) . Nikoliv tedy si vynutit dodržování kogentní ochrany lidských práv (to counteract gross violation of humanitarian law) , jež až jev mezinárodního terorismu na počátku 21. století plně aktualizoval. Spojování obou rozdílných situací vjedno pak nutně vede k problematickým závěrům. Až následně se pro výše uvedený jev zastavení masového porušování kogent- ní ochrany lidských práv v praxi i nauce ujímá termín tzv. humanitární interven- ce jako ozbrojeného zásahu proti státu-původci tohoto porušování. Jakkoli výraz „humanitární intervence“ implikuje jeho původ z období tradičního mezinárod- ního práva, kdy sloužil k ospravedlnění tehdejšího volného používání ozbroje- né síly, dostává se do současnosti s přídomkem „novodobého použití“ (modern version of collective humanitarian intervention) ; neslouží totiž k domnělé ochra- 37 Argumentačně se tu navazuje na předchozí rezoluce Rady bezpečnosti (SC Res.1368 z 12. 9. 2001 a SC Res. 1373 z 28. 9. 2001), které odsoudily předmětný teroristický útok na americké území, a mj. uved- ly, že “United States had the right to use armed force in self-defense”; srov. Wedgwood R.: Al Qaeda, Terrorism, and Military Commissions, AJIL, vol. 96 (2002), p. 329.

121