Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

plývá ze smluvní autonomie států, nýbrž z obecného mezinárodního práva. Uplatněným subjektivním právem na donucení je tu totiž založena i povinnost výkon tohoto subjektivního práva strpět, a to právě v rámci tento stát zatěžující odpovědnostní povinností. Je ke znovupřipomenutí, že v současnosti smyslem právního následku protiprávního činu − tedy včetně přímého vynucení řeče- ného právního následku − je obnovení dalšího působení deliktem rozrušené- ho právního poměru, 47 a to akcesoricky nastoupeným sekundárním právním poměrem, z něhož pak vyplývá povinnost protiopatření přijmout jako výkon subjektivního práva ze strany donucujícího. Předmětným „také neplněním“ je tu tedy postižena jen působnost (nikoliv platnost) primárního právního poměru, čili tu dochází pouze k derogaci této jeho působnosti, a právě ta je u kogentní normativity právně nepřípustná, tedy pokud by k ní přece jen došlo, je pak postižena absolutní neplatností a případně i erga omnes právním následkem. 10. Protiopatření v pojetí Komise MP Výše podané vymezení pojmu protiopatření není ze strany Komise MP jed- noznačně sdíleno, neboť ta spíše zastává stanovisko, jež charakterizovalo toto donucovaní opatření v minulosti, tedy v tradičním mezinárodním právu. Nejprve vyjádřila svůj odlišný přístup tím, že protiopatření (represálie) kva- lifikovala jako legitimní (nikoliv legální) následek mezinárodně protiprávního chování, 48 tedy nikoliv jako výkon subjektivního práva (right, droit) na přímé donucení ze strany státu poškozeného tímto chováním, ale jako jeho pouhou nenormovanou čili faktickou možnost (faculty, faculté) . 49 Vyplývá to i z dikce čl. 49, věnovaného obsahu (objektu) a omezením, jež provázejí uplatněná pro- tiopatření, 50 je z něho totiž patrné, že Komise MP vychází z volnostního pojetí protiopatření (represálií), neboť hned v odstavci 1 předmětného článku uvádí, že poškozený stát − poškozený protiprávním činem jiného státu − může , may (sic) přistoupit k protiopatřením (nikoliv tedy is entitled) , aby přiměl tento 47 V tradičním MP deliktem postižený právní poměr naopak zanikl a vše další už bylo jen záležitostí volnosti. 48 Measure legitimate under international law; mesure légitime d’après le droit international à l’encontre (...) d’un autre Etat, à la suite d’un fait internationalement illicite de ce dernier Etat. Viz ACDI , 1979, vol. II/2, p. 128; text angl. verze v YILC pod tímtéž označením. 49 Např. tehdejší český člen Komise MP V. Mikulka uvádí : “(...) an injured State had the right ( sic ) to resort to countermeasures (...)”, ibidem , p. 172, para. 2. Srov. v této souvislosti české oficiální stanovisko (MZV): „(...) des contre-mesures ne sont pas considérées comme un droit ( sic ) de l’Etat lésé au sens pro- pre de ce mot.“ Srov. Commentaires et observations reçus des gouvernements , A/CN. 4/488 , 25. března 1998, p. 125. 50 Art. 49 − Object and limits of countermeasures, srov. Report of the International Law Commission , Fifty- third session , 2001, A/56/10 , p. 328.

128