Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

odpovědný stát ke splnění jeho závazku. 51 Vůbec se pak nezamýšlí nad tím, že i tento odpovědný stát pojmově také může legitimně uplatnit kontra-represá- lie, tj. vůči němu vedeným opatřením se nepodvolit, pokud je k tomu ovšem mocensky též způsobilý. Toto riziko, tedy i skutečnost, že k instrumentu samot- ných protiopatření (represálií) fakticky povolala jen státy mocensky adekvát- ně vybavené, Komise MP „sprovodila ze světa“ pouhým blíže nespecifikovaným konstatováním o dalším trvání původního závazku pro delikventa (the underlying obligation is not suspended, viz výše), což by ale také znamenalo, že jeho další nerespektování či případné neplnění jiného závazku, a to teď z titulu kon- tra-represálií, by bylo jen pokračujícím protiprávním jednáním. Dříve tomu tak nebylo, neboť deliktem porušený původní závazek přestal vůbec existovat, takže donucení represáliemi už probíhalo v podmínkách zcela mimoprávních či extranormativních. Podle příslušného komentáře k tomuto článku 49 jsou protiopatření (repre- sálie) legitimním následkem předtím spáchaného protiprávního činu, jsou tudíž obecným mezinárodním právem pro takový případ dovoleny (autorisées) , jsou-li též v souladu s podmínkami a omezeními předvídanými tímto právem, tedy též podmínkami proporcionality. Jen za takovéhoto předpokladu je jed- nání z titulu protiopatření (represálií) přípustné, tedy nezakázané, byť jde jinak o jednání odporující mezinárodnímu závazku. Tento řečený závazek, s nímž se protiopatření či represálie ad hoc rozcházejí, je totiž − podle mínění Komise MP − v konkrétní situaci závazkem neúčinným (inoperative, inopérante) , a to v důsledku toho, že týž mezinárodní závazek (reciprocal countermeasures) nebo jiný závazek (non-reciprocal countermeasures) byl porušen právě tím státem, proti němuž nyní protiopatření směřují. Od tzv. tradičního volnostního pojetí represálií je tu v podání Komise MP rozdíl jen v tom, že tehdy se pokládal původně porušený závazek za již neexistující a jeho porušitel v důsledku toho za vyvázaný z řečeného závazku, čímž se − jak už bylo řečeno − represálie usku- tečňovaly v podmínkách extranormativních či volnostních (freedom of action) , zatímco v současnosti se Komise MP spokojuje s pouhou „neúčinností“ (in- operative, inopérante) toho závazku, s nímž (s jehož obsahem) jsou uplatňovaná protiopatření v rozporu, jakkoli dovoleném a nezakázaném, tedy legitimním. Jelikož donucovací účel protiopatření je takto postaven na domněnce, že pravidlo, jemuž by jinak takovéto chování odporovalo, se stalo neúčinným či suspendovaným (v důsledku předchozího protiprávního činu toho státu, proti němuž teď protiopatření směřují), je takto postihovaný předchozí protiprávní 51 Art. 49 (1) − “An injured State may ( sic ) only take countermeasures against a State which is responsible (...)”, srov. ibidem .

129