Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

zneužívání zásadním způsobem limitovány. Stanoví je samo obecné mezinárod- ní právo svými kogentními normami, jež svým erga omnes charakterem nedo- volují kterémukoli státu, aby se bez příslušného odpovědnostního následku uchýlil k jejich nerespektování, i kdyby se cítil sebezávažněji ohrožen na svém existenčním zájmu; řečená pravidla juris cogentis je tedy nutno respektovat za všech okolností, odlišně ale jako právní následek v případě ohrožení ozbro- jenou silou nebo jejího použití (srov. výše). Jakkoli tedy napříště je případné uplatnění institutu krajní nouze omezeno jen na oblast obecně platných závaz- ků juris dispositivi a závazků smluvní provenience, 85 přesto Komise MP stano- vila ještě další limity, takže riziko zneužití je v současnosti opravdu sníženo na minimum. Tak Komise MP přistoupila k vymezení podmínek, v příslušném komentáři k čl. 33, které musí být naplněny, aby případné nerespektování řečených závazků juris dispositivi a závazků smluvních bylo zbaveno protipráv- nosti z důvodů dovolání se stavu krajní nouze. Musí jít (i) o podstatný zájem, tedy i širší než je zájem existenční, avšak vždy podstatný. Musí jít (ii) o případ jeho ohrožení, a to nanejvýše závažné a bezprostřední, jež stát přiměje chovat se v rozporu s mezinárodním závazkem k tíži státu jiného, protože právě to je jedinou možností, jak odvrátit řečené ohrožení, tedy není jiný způsob − byť mnohem nákladnější, avšak v souladu s jeho mezinárodními závazky − jak toto ohrožení odvrátit. Musí jít (iii) o situaci, ke které stát, dovolávající se stavu krajní nouze, sám nepřispěl, a to buď z nedbalosti nebo záměrně. A konečně, (iv) obětovaný zájem státu poškozeného musí být menší, než zájem ochráněný opatřeními v krajní nouzi. Co je nadto rozhodné − a Komise MP to ve svém komentáři výslovně zdů- razňuje −, že stát, přistupující k takovým krokům, není koneckonců jediným posuzovatelem naplnění výše uvedených podmínek, byť v okamžiku, kdy k takovým opatřením přistupuje, je na něm, aby posoudil, zda předmětné pod- mínky (a to všechny !!) jsou v daném případě naplněny. Jestliže dotčený stát bude namítat, že podmínky pro opatření v krajní nouzi naopak dány nejsou, je vzniklý spor k řešení běžně známými smírnými prostředky. To platí i tehdy, kdy opatřeními učiněnými z titulu krajní nouze, byla dotče- na územní suverenita jiného státu, což nutně neznamená, že v dané souvis- losti došlo k porušení kogentního závazku. Komise MP tu má na mysli různé činnosti států na území států jiných, které, ač jsou ozbrojené povahy, nelze pokládat za akty agrese. Společným znakem těchto činností je jejich omezení (co se týče trvání a použitých prostředků) na likvidování hrozícího nebezpečí,

85 Blíže k tomu viz Čepelka Č., Jílek D., Šturma P.: Mezinárodní odpovědnost , MU, Brno, 2003, str. 77.

143