Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

za způsobení újmy. Vnitrostátní opravné prostředky však nemusejí být vyčer- pány (čl. 15), pokud (a) nejsou rozumně dostupné nebo neposkytují rozum- nou možnost nápravy, (b) v řízení existují nepřiměřené průtahy přičitatelné odpovědnému státu, (c) neexistuje relevantní spojení mezi poškozenou oso- bou a odpovědným státem, (d) poškozené osobě je zjevně znemožněno využití vnitrostátních prostředků; nebo (e) stát, který je údajně odpovědný, se vzdal požadavku na vyčerpání vnitrostátních opravných prostředků. Do pojmu diplomatické ochrany státu, uplatněné ve věci jeho příslušníků poškozených v cizině, spadají i tomu odpovídající další náležitosti . Tak může řečenou ochranu uplatňující stát požadovat částku, která se rovná majetko- vé újmě, kterou jeho příslušník v cizině utrpěl, může však požadovat i částku libovolnou , 45 a to i tehdy, kdy se poškozený příslušník následně vzdal svého nároku. 46 Pokud je mu požadovaná částka přiznána, může s ní podle tradič- ního pojetí diplomatické ochrany volně naložit, tedy ji také (či jen její část) rozdělit podle své vlastní představy v cizině poškozeným státním příslušníkům, neboť vztah mezi daným státem a jeho příslušníky není vztahem ovládaným mezinárodním právem, nýbrž právem vnitrostátním. Obsah tohoto vnitrostát- ního vztahu si pak jako persona potentior v zásadě určuje sám, a tudíž také on sám určuje, zda jeho příslušník má případně právo (vnitrostátní) na takovouto ochranu. 47 Komise MP ve svém návrhu článků (2006) pouze doporučila jako vhodnou praxi, aby stát vykonávající diplomatickou ochranu předal získané odškodnění poškozené osobě (čl. 19 c). Současná ( Komisí MP předkládaná) úprava institutu diplomatické ochrany je tedy jen doplňkem řečené tematiky odpovědnosti státu, která ovšem je zatím bez vyhlídky na promítnutí do kodifikační úmluvy. Že by případná úmluva o diplomatické ochraně byla úspěšnější, než její normativní základ o odpověd- nosti státu, který by řečená úmluva o diplomatické ochraně jen doplňovala? Je však též odlišný − spíše doktrinární − pohled na podstatu pojmu diploma- tické ochrany. Ten také nemá výkladové potíže s uplatnění práva státu na výkon diplomatické ochrany, a to jakožto práva (discretionary right) , které však nemá 45 Její výši pak posoudí povolaný objektivní orgán. Srov. dále L’affaire de la Barcelona Traction, CIJ Recueil 1970, p. 44: „Sa demande n’etant pas identique à celle du particulier ou de la société dont il épouse la cause, l’ Etat jouit d’une liberté d’action totale (State enjoys complete freedom of action).“ 46 Srov. Hobza A.: Cizinecké právo, Slovník veřejného práva československého , sv. I, Brno, 1929, str. 162, 174-175: „Stát reklamující (…) může intervenovati i tehdy, když poškozený příslušník se vzdal nároku.“ 47 Tak učinila v Německu tzv. výmarská ústava z r. 1919, jež svým čl. 112 přiznala německým státním pří- slušníkům individuální právo na diplomatickou ochranu. Tento precedens však zůstal bez následování. Srov. Rousseau V., p. 191. V současné době podobnou výjimku představují maďarská a polská ústava, srov. Malenovský J.: Mezinárodní právo veřejné Obecná část , 3. vyd., 2002, str. 204.

36