Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

(vi) Komise OSN pro mezinárodní právo se v letech 1967 až 1978 zabývala tématem doložky nejvyšších výhod (the most-favoured-nation clause) . V roce 1978 Komise přijala návrh článků o doložce nejvyšších výhod a požádala Valné shromáždění, aby doporučilo návrh článků členským státům s cílem přijetí úmluvy na toto téma. 50 Jde o poměrně rozsáhlý návrh 30 článků. Valné shromáždění svou rezolucí 33/139 (z 19. 12. 1978) vyzvalo všechny státy, kompetentní orgány OSN a mezivládní organizace, aby předložily písemné připomínky k návrhu článků. V dalších letech VS OSN tuto výzvu několikrát zopakovalo. Vzhledem k nedostatečným odpovědím VS OSN konstatovalo v roce 1988 složitost kodifikace či progresivního rozvoje mezinárodního práva obsahujícího doložky nejvyšších výhod, vyžadující dodatečný čas pro vlády k vyjasnění jejich postojů k dalšímu postupu. V roce 1991 se pak VS OSN znovu zabývalo touto otáz- kou, ocenilo práci Komise, jakož i připomínky členských států, orgánů OSN a mezivládních organizací, aby poté doporučilo návrh článků pozornosti člen- ských států a zainteresovaných mezivládních organizací. 51 V souvislosti se svým dlouhodobým programem se v roce 2006 Komise znovu obrátila na vlády s žádostí o jejich názory na to, zda by mělo být téma doložky nejvyšších výhod znovu zařazeno na program Komise. 52 Je zřejmé, že návrh článků z roku 1978 je v řadě aspektů dnes považován za zastaralý, proto by si vyžadoval další práci. Je otázkou, zda tehdejší neúspěch návrhu by měl být dnes důvodem, aby se Komise k tomuto tématu znovu nevracela. Nebo je dnes vzhledem ke změněné mezinárodně politické situaci a k multiplikaci smluv, které obsahují doložku nejvyšších výhod, vhodný čas ke znovuotevření tématu? K tomu je třeba posoudit povahu tohoto tématu. Doložka nejvyšších výhod je definována v článku 4 návrhu jako „smluvní ustanovení, kterým stát přijímá závazek vůči jinému státu poskytnout zachá- zení podle nejvyšších výhod v dohodnuté oblasti vztahů“. Od doložky jakožto ustanovení ve smlouvě (podle čl. 17 lhostejno, zda dvoustranné či mnohostran- né) je třeba odlišit samotné zacházení (treatment) podle nejvyšších výhod. To vymezuje článek 5 návrhu jako „zacházení přiznané poskytujícím státem státu beneficiáři nebo osobám či věcem v určitém vztahu k tomuto státu, nikoli 50 YILC, 1978, vol. II (Part Two), s. 16-73, § 74. 51 Viz The Work of the International Law Commission , 6 th ed., Volume I, UN, New York, 2004, s. 165. Srov. též res. VS OSN 46/416, 9. 12. 1991: “ Assembly decided to bring the draft articles on most-favoured-nation clauses to the attention of Member States for their consideration in such cases and to the extent as they deemed appropriate .” 52 Viz Report of the International Law Commission, 2006, GAOR, Supplement No. 10 (A/61/10), s. 12.

40