Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

jivě zodpovězena 85 − s výjimkou závazků vznikajících z jus cogens. Nadřazenost Charty OSN je motivována zvláštním postavením této smlouvy a jí zřízeného systém kolektivní bezpečnosti v mezinárodních vztazích. Jus cogens tvoří „normy přijaté a uznané mezinárodním společenstvím států jako celkem za normy, od nichž není dovoleno se odchýlit a které mohou být změně- ny pouze novou normou obecného mezinárodního práva stejné povahy“ (článek 53 VÚSP). Kogentní, nebo také imperativní normy 86 tedy mají vždy obyčejovou povahu a od ostatních, převážně dispozitivních norem se liší jak substantivně, tj. významem hodnot, které chrání, tak procesně, tj. způsobem svého vzniku, jenž zahrnuje potřebu dvojího opinio iuris. Jus cogens patří k mimořádně kon- troverzním konceptům mezinárodního práva a část států i nauky jej dokonce zcela odmítá, nebo alespoň zpochybňuje. 87 Z tohoto důvodu vzbuzovala práce na daném tématu od počátku značně různorodé reakce. Stoupenci jus cogens doufali, že Komise potvrdí existenci jejich oblíbeného konceptu a v ideálním případě dokonce vypracuje výčet konkrétních norem, jež pod něj spadají. Odpůrci naopak věřili, že jim vážený expertní orgán OSN dodá argumenty, s jejichž pomocí jus cogens definitivně zničí. Komise, jak u ní ostatně bývá obvyklé, se oběma těmto extrémům vyhnula a zvolila střední cestu. Uznala, že koncept kogentních norem již dnes tvoří integrální součást mezinárodního práva, přiznala těmto normám hierarchicky nejvyšší postavení v systému mezi- národního práva, současně ale odmítla předložit jakýkoli jejich katalog, jenž by mohl budit zdání komplexnosti. Zpráva tak sice zmiňuje takové normy , jako 85 V bodě 40 závěrů Komise pouze konstatovala, že „Charta OSN byla univerzálně akceptována státy, a konflikt mezi normami jus cogens a závazky podle Charty je proto jen těžko představitelný“. Tato sku- tečnost je dovozována z článku 24 odst. 2 Charty, podle něhož „vykonávajíc tyto povinnosti, Rada bezpečnosti postupuje podle cílů a zásad OSN“, mezi něž se řadí rovněž dodržování mezinárodního prá- va. Komise již bohužel neříká, jak vyřešit konkrétní situaci, kdy by závazek z Charty OSN, který má podle článku 103 aplikační přednost před všemi jinými smluvními i obyčejovými závazky (teoreticky vzato tedy i následně zrofmovanými kogentními pravidly), odporoval normě jus cogens, jež zneplatňuje všechna smluvní a snad i obyčejovná pravidla, která jí odporují. Situace trochu připomíná známou hádanku o střetu všeprobíjející střely a neprůstřelného pancíře, která rovněž nemá žádné plně uspoko- jivé řešení. 86 Více o jus cogens viz např. Hannikainen L.: Peremptory Norms (Jus Cogens) In International Law: Historical Development, Criteria, Present Status, Finnish Lawyers’ Publ. Co., Helsinki, 1988; Paulus A. J.: Jus Cogens in a Time of Hegemony and Fragmentation: an Attempt at a Re-apprisal, Nordic Journal of International Law: Acta Scandinavica uris Gentium, Vol. 74, Issue 3-4, 2005, str. 297-333; a Tomuschat C. a Thouvenin J. M. (eds.): The Fundamental Rules of the International Legal Order . Jus Cogens and Obligations Erga Omnes, Martinus Nijhoff Publishers, Leiden/Boston, 2006 87 Mezi tradiční odpůrce jus cogens patří Francie a francouzská doktrína, byť zde lze v poslední době zazna- menat určitou změnu postoje. Skeptický přístup ke konceptu zastává ostatně i sám zpravodaj Komise ve věci fragmentace Martti Koskenniemi, který se zřejmě právě proto neujal přípravy příslušné studie sám, ale pověřil jí polského člena Komise Zdzislava Galického.

51

Made with FlippingBook Ebook Creator