Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

je zákaz agrese, genocidy, rasové diskriminace, otroctví a obchodu s otroky, právo na sebeurčení a základní pravidla mezinárodního humanitárního práva, explicitně však zdůrazňuje, že se jedná pouze o nejčastěji citované příklady. Závazky erga omnes 88 jsou takové závazky, jež nepůsobí pouze bilaterálně, ale týkají se mezinárodního společenství jako celku. Vznikají z obyčejových norem, které mají obecnou platnost a na jejichž dodržování jsou zainteresová- ny všechny státy světa. V případě jejich porušení se proto odpovědnosti provi- nilého státu může dovolat nejen stát, který utrpěl bezprostřední škodu (pokud vůbec takový stát existuje), ale i jakýkoli jiný stát. Účinky erga omnes mají všechny kogentní normy, naopak však již vztah neplatí, tj. tyto účinky mohou mít i nekogentní normy. Typický příklad nabízejí, kromě výše vypočtených pravidel jus cogens , třeba obyčejové normy práva lidských práv. V této oblasti se uplatňuje rovněž velmi podobný koncept závazků erga omnes partes, které sdí- lejí všechny znaky závazků erga omnes až na to, že jejich zdrojem není obyčej, ale určité smluvní ustanovení. To analogicky zakládá závazky mezi všemi členy smluvního systému a v případě jeho porušení mají všechny tyto státy právo hnát stát, jemuž je porušení přičitatelné, k odpovědnosti. Čtyři způsoby urovnávání normativních konfliktů, které Komise navrhla (zásady lex specialis a lex posterior, systémová integrace a hierarchizace mezi- národního práva), jistě nenabízejí klíč k překonání všech obtíží vznikajících fragmentací mezinárodního práva a k dosažení jeho jednoty. Řada sporných jevů, jež vývoj přináší, jimi zůstává zcela neřešena. Zvláště nedostatečně adre- sují poslední ze tří výše popsaných typů konfliktů, tj. konflikt mezi normami náležejícími ke dvěma různým subsystémům mezinárodního práva (např. kon- flikt režimu WTO a práva lidských práv). Ježto oba subsystémy mají povahy speciální úpravy, popř. dokonce zvláštního režimu, nepřichází obvykle v úvahu aplikace zásady lex specialis . Protože se týkají různých předmětů, nelze využít zásady lex posterior. Pravidlo systémové integrace je málo užitečné v případě, kdy si dvě normy různého původu zcela odporují, resp. zavádějí vzájemně nesluči- telné závazky. A hierarchizace neumožňuje říci, jak postupovat v případě, kdy se střetnou dvě normy téže právní síly. Uvedený příklad naznačuje, že závěry Komise určitě nebudou, a vlastně ani nemohou být, definitivním uzavřením výzkumu zajímavé a kontroverzní proble- 88 Více o závazcích erga omnes viz např. Tams Ch. J.: Enforcing Obligations Erga Omnes in International Law, Cambridge University Press, Cambridge, 2005; Gaja G.: Les obligations et les droits erga omnes en droit international, in Annuaire de l’Institut de droit international, Vol. 71-II, Issue 2, 2006, str. 81-136; a Dominicé Ch.: A la recherche des droits erga omnes, in Droit du pouvoir, pouvoir du droit: mélanges offerts à Jean Salmon, Bruylant, Bruxelles, 2007, str. 357-371.

52