Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

Situaci neřeší ani poněkud odlišný doktrinární názor, který sice nepopírá smluvní základ ukončení nepřátelství, avšak vidí jej v tom, že předmětná rezo- luce RB 687 (1991) je současně (!) i smluvním ujednáním o ukončení daného ozbrojeného konfliktu 1990/1991, a to ujednáním (cease-fire agreement) mezi Spojenými národy a Irákem. 38 Jakkoli už prima facie je uvedené kvalifiková- ní pojmově zcela nepřípustné, nelze mu nicméně upřít jistou opodstatněnost v tom, že se tu bere v potaz existence i kolaterální smlouvy s tímtéž obsahem (jako v předchozím případě), a to uzavřené mezi OSN a Irákem. Toto zdánlivě jen teoretické rozlišení se ukáže v praktických důsledcích v oka- mžiku, kdy Irák svůj takto přijatý smluvní závazek neplní a závažně jej poru- šuje (material breach of essential provisions) . Kromě jiného, nebyl totiž ochoten podat ani jediný důkaz o tom, že jemu uložené zničení specifické výzbroje zbraněmi hromadného ničení skutečně plní (remained unwilling to provide any documentation of the destruction of virulent agents) , čímž také nastoupilo riziko, že by se takovéto zbraně mohly dostat do rukou teroristů. Podle dávno ustáleného obyčejového pravidla, je takovýmto závažným poru- šováním poškozovaná smluvní protistrana oprávněna přistoupit ke zrušení před- mětné smlouvy; 39 není tu přitom k aplikování Vídeňská úmluva (1969) − její čl. 60 −, ježto svým ustanovením článku 73 a 75 výslovně přenechává obyčejové- mu právu všechny otázky smluv (mj.) souvisejících s mezinárodní odpovědností států a válečného stavu mezi státy. Současně podle této obyčejové právní úpravy též platí, že neuplatněním řečeného práva na zrušení (cancellation) takto poru- šované smlouvy, znamená tohoto porušování též nedbat či je tolerovat. 40 Právě to však Spojené státy a členové koalice (2003) neměly v úmyslu a 20. 3. 2003 přistoupily k tomu, co se v dovození odpovědnosti Iráku z r. 1991 jevilo jako „nedotažené“. Pokud by totiž Irák neplnil jen samotnou rezoluci Rady bez- pečnosti , pak vynucení jejího plnění je pojmově možné zase jen rezolucí Rady bezpečnosti . V daném případě − podle výše uvedeného doktrinárního názoru − 38 Srov. Franck T. M.: What Happens Now? The United Nations After Iraq, AJIL, vol. 97 (2003), p. 607, 612: “Resolution 687 (…) is not only a binding decision of the Security Council, but also an internati- onal agreement ( sic ) between the United Nations and Iraq (…) it is the Security Council and the United Nations, and not individual members, who are the parties, with Iraq, to the cease-fire agreement”. 39 Srov. Oppenheim L., Lauterpacht H.: International Law, a Treatise , vol. I − Peace, 8 th edn., Longmans, London, 1955, p. 947 (§ 547): “(…) (the) violation of essential provisions creates a right for the other party to cancel the treaty.” Dále viz Combacau J., Sur S.: Droit international public , 6 e éd ., LGDJ −Montchrestien, Paris, 2004, p. 145: “(…) (il existe un) principe juridique général selon lequel le droit de mettre fin à un traité comme conséquence de sa violation doit être présumé exister pour tous les traités.” 40 Srov. Oppenheim L., Lauterpacht H.: International Law, a Treatise , vol. I − Peace, 8 th edn., Longmans, London, 1955, p. 948 (§ 547): “If the State possessing such a right does not exercise it in due time, it must be taken for granted that such right has been waived.”

83