Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

kategorie rebus sic stantibus , jíž se povinnost dodržování mezinárodních smluv omezuje z důvodů eventuálních podstatně změněných okolností. Řešme tudíž nyní situaci, kdy se změnila hypotéza, a to podstatně, takže už nemůže fungovat dříve dohodnutá dispozice, ba ani sankce (třetí skladebná část trichotomie), neboť i její realizování závisí na původní hypotéze. Abychom si to představili v reálném životě států, musíme si uvést příklad. Nejvýmluvnějším příkladem by mohla být časově neterminovaná spojenecká smlouva uzavřená mezi dvěma státy, a takovýchto smluv je v praxi na desítky. Oba státy ji sjedna- ly za jisté politické situace, ale právě ta se změnila v důsledku vnitřních přeměn v jednom státě, kteréžto vnitřní přeměny nabyly záhy i vnějších projevů, tedy změn v zahraničněpolitické orientaci. Předtím sjednaná spojenecká smlouva tak přestala být uskutečnitelná pro podstatnou změnu obsahu hypotézy, a to v podstatě i pro druhý účastnický stát. Je tedy k aplikování čl. 62 Vídeňské úmluvy (1969), věnovaný právě podstat- né změně okolností, tedy změně hypotézy, přičemž jsou zde stanoveny i kon- krétní podmínky aplikace tohoto článku, bránící jeho zneužití; na ty zde pouze odkazujeme, k uvedení je pak ta z tam uvedených podmínek, která stanoví, že nastalá změna okolností musí radikálně změnit realizovatelnost dosud nespl- něných smluvních závazků (the effect of the change is radically to transform the extent of obligations still to be performed under the treaty) . Současně jsou ale Vídeňskou úmluvou (1969) stanoveny i další zábrany proti případného zneužití řečeného článku, a to v partii zvané Řízení (Část V, Oddíl 4, čl. 65 násl.). Ta stanoví, že strana, která chce danou smlouvu ukončit z důvodů podstatně změ- něných okolností, musí svůj úmysl se zdůvodněním notifikovat protistraně. Pokud ta toto sdělení bez námitek vezme na vědomí, čímž takto vyjádři svůj souhlas, je pak daná smlouva skončena právě takto projeveným konsensem ve formě zjednodušené nebo i konkludentně sjednanou smlouvou tacitní. Podle této úpravy − obsažené v řečené partii o řízení − se pak jeví následující: smlouva konsensem vzniká, zaniká ale také jen konsensem. Pro případ smlouvy mnohostranné je režim dopadu podstatně změněných okolností složitější, a to v závislosti na tom, zda řečená změna okolností je uplatňována všemi smluvními stranami nebo jen některými. Jestliže se této změny okolností dovolávají všechny smluvní strany, ať už proto, že poukazují na vlastní celkovou změnu politické orientace, anebo prostě proto, že tuto sku- tečně nastalou změnu berou na vědomí, pak i mnohostranná smlouva skončí v důsledku uplatnění čl. 54, odst. b ) Vídeňské úmluvy (1969), který stanoví zánik takovéto smlouvy kdykoli se souhlasem všech stran (at any time by con-

89