ZAJIŠŤOVÁNÍ V TRESTNÍM ŘÍZENÍ 2024

rozhodování o tomto zásahu ve fázi přípravného řízení trestního zákonodárce v § 79a odst. 1 a § 79f odst. 1, 3 trestního řádu určil státního zástupce a také policejní orgán , který k takovému rozhodnutí potřebuje předchozí souhlas státního zástupce. I tyto orgány tak musí být vázány článkem 36 Listiny a z něj vyplývajícími základními poža davky na kvalitu odůvodnění jeho rozhodnutí. Nedostatečné či vůbec absentující odůvodnění rozhodnutí o zajištění, respektive zru šení či omezení zajištění peněžních prostředků by mohlo představovat až svévoli, zpro středkovaně zasahující do samotného substantivního práva dotčeného jednotlivce . Proto takové rozhodnutí orgánu veřejné moci musí být řádně odůvodněno, a to s ohledem na rozsah a délku zajištění, specifika stíhané trestní věci a s ohledem na případné ma jetkové škody, které by mohlo způsobit. Opačným postupem dojde k porušení prá va na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a nepřímo i k zasažení do prá va vlastnit majetek dle čl. 11 Listiny. Ústavní soud v té souvislosti v nálezu ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. I. ÚS 3502/13 (N 63/73 SbNU 209) také zdůraznil, že ze subsidiární a fakultativní povahy zajišťovacího institutu vyplývá, že v případě déle trvajícího zajištění peněžních prostředků, u kterých existuje důvodné podezření, že byly určeny ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byly užity nebo jsou výnosem z trestné činnosti (po novele provedené zák. č. 55/2017 Sb jde o důvodné podezření, že určitá věc je nástrojem trestné činnosti nebo výnosem z trestné činnosti), orgán rozhodující o zajištění musí vedle sledování veřejného zájmu na odhalení trestné činnosti a potrestání jejího pachatele, zajistit i minimalizaci jeho negativních dopadů v majetkové sféře třetích osob (s čím souvisí též zájem na případné reparaci pro poško zené trestnou činností), a s plynutím času musí také stále více dbát na ochranu ústav ně chráněných a oprávněných zájmů soukromé osoby zasažené zajištěním majetku na nerušeném užívaní vlastnictví a na podnikání. Při hledání proporce mezi veřejnými a soukromými zájmy musí orgán rozhodující o zrušení nebo omezení zajištění pečlivě zvažovat i všechny rozhodné skutečnosti týkající se konkrétních tvrzených nutných plateb a jejich konkrétní výše, ohledně nichž žádá osoba, na jejíž majetek se takové zajištění vztahuje, o jeho souhlas s jejich použitím k uspokojení jejích závazků. Přitom své rozhodnutí o udělení či odepření souhlasu ohledně nich a v tomto rozsahu a tedy o omezení zajištění takových peněžních prostředků (věcí) musí řádně odůvodnit, a to i s ohledem na délku trvání zajištění a rozsah zajištěného majetku a s přihlédnutím k závazkům zasažené osoby 8 (blíže srov. odůvodnění nálezu ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. I. ÚS 3502/13). 8 V posuzovaném případě byly stěžovatelce podle jejího tvrzení od vydání napadeného rozhodnutí za jištěny veškeré peněžní prostředky, včetně všech došlých plateb po datu zajištění, čímž v době podání ústavní stížnosti mělo dojít k situaci, že po dobu 23 měsíců stěžovatelka neměla vlastní zdroje k plnění smluvních povinností a hrazení zákonných plateb a provozních nákladů. Ze spisového materiálu přitom vyplynulo, že během předmětného trestního stíhání od roku 2012 do roku 2013 na základě žádostí stě žovatelky o uvolnění zajištěných prostředků na platby záloh na daň z příjmu právnické osoby státní zá stupkyně zajistila součinnost s Finančním úřadem pro Prahu 2 a po ověření správnosti údajů uvedených v žádosti udělovala v souladu s ustanovením § 79a odst. 2 trestního řádu souhlas k úhradě pohledávek

18