ZAJIŠŤOVÁNÍ V TRESTNÍM ŘÍZENÍ 2024

tři (kritéria pro stanovení výše pořádkové pokuty, lhůta pro její uložení, postup stíž nostního orgánu) budou směřovat k nepříliš kvalitní úpravě v trestním řádu a poslední se týká absence judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu, která by jinak mohla, pokud by se tyto soudy zabývaly přezkumem ukládání pořádkových pokut častěji, usnadnit výklad strohé a jak jsem již zmínil nepříliš propracované právní úpravy trestního řádu. 19.5.1 Kritéria pro stanovení výše pořádkové pokuty Trestní řád nestanoví žádná kritéria, podle kterých by měla být určena výše pořád kové pokuty. Právní úprava předpokládá, že v řízení v prvním stupni předseda senátu zpravidla rozhodne bez znalosti osobních, rodinných, majetkových a jiných poměrů svědka. Nalézací řízení se fakticky nevede. Veškeré relevantní skutečnosti k uložení pokuty a její výši jsou posuzovány až v případném řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty, tedy v řízení o stížnosti. Ústavní soud ve své judikatuře sice uvádí, že v rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty musí být uvedeny úvahy, které vedly příslušný orgán k jejímu uložení, avšak současně se při pohledu do judikatury Ústavního soudu ukazuje, že v zásadě postačí zcela obecné a formální úvahy. Ústavní soud nepovažuje za problematické, že za shod né jednání některý soud uloží pořádkovou pokutu ve výši 2 000 Kč a jiný ve výši 20 000 Kč, aniž by byly zkoumány poměry svědka. A ani nepovažuje za problematické, pokud v obdobných případech některý soud přistoupí k uložení pořádkové pokuty již při prvním nedostavení se bez řádné omluvy a jiný např. až při druhém nebo třetím nedostavení se. Domnívám se, že při stanovení výše pořádkové pokuty, by předseda senátu měl v odůvodnění svého rozhodnutí zejména uvést (i.) jaké úvahy vedly ke stanovení výše pokuty (a např. zda ve skutkově shodných nebo obdobných případech tento soud rozhodoval stejně), (ii.) zda spis obsahoval ve vztahu k osobě svědka informace o jeho osobních, majetkových a jiných poměrech a zda tyto informace byly promítnuty do rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty, (iii.) zda soud vyvinul aktivitu ke zjištění relevantních informací, zejména osobních a majetkových poměrů svědka, např. z ve řejně dostupných zdrojů nebo z informačních systémů, do kterých má přístup, popř. zda byly tyto informace zjišťovány u jiných orgánů veřejné moci a s jakým výsledkem. Pokud soud tyto informace nebude mít k dispozici a nebude je ani možné zjistit, a tedy dojde k situaci, kdy bude ukládána pořádková pokuta osobě s pro soud neznámými poměry, měla by tato skutečnost být v odůvodnění rozhodnutí uvedena. Ve své právní praxi jsem se setkal i s tím, že výše naznačené úvahy byly v roz hodnutí o uložení pořádkové pokuty dovozovány pouze z určitých stereotypů. Např. v případě starobního důchodce bylo dovozováno, že jeho majetkové poměry bezesporu umožní uhradit pořádkovou pokutu pouze v řádech stokorun (přičemž reálně se jed nalo o velmi movitou osobu), nebo v případě podnikající fyzické osoby bylo dovozo váno, že její majetkové poměry bezesporu umožní uhradit pořádkovou pokutu v řádu desetitisíců (přičemž reálně byl tento podnikatel ve ztrátě a i částka v řádu stokorun

244