ZAJIŠŤOVÁNÍ V TRESTNÍM ŘÍZENÍ 2024

pro něj byla vysoká). Je samozřejmě pochopitelné, že soud nemá a ani nemůže mít k dispozici nástroje, kterými by mohly být zjišťovány reálné poměry svědků, nicméně na uvedených příkladech lze spatřovat rizika či absurdity formálních nebo povrchních úvah, které nemají s realitou nic společného. Trestní řád se kritérii pro stanovení výše pořádkové pokuty nezabývá. Domnívám se, že z hlediska úvah de lege ferenda by mohl být inspirativní již odkazovaný správní řád, konkrétně jeho § 62 odst. 3, dle kterého správní orgán při stanovení výše pořád kové pokuty dbá, aby nebyla v hrubém nepoměru k závažnosti následku a k významu předmětu řízení. Přičemž alespoň s těmito kritérii se správní orgány musí v usnesení o uložení pořádkové pokuty vypořádat. A konečně ustanovení § 62 odst. 6 SpŘ stano ví, že pravomocně uloženou pořádkovou pokutu může správní orgán, který ji uložil, novým rozhodnutím prominout nebo snížit. Přitom správní orgán přihlédne zejména k tomu, jak osoba, které byla pořádková pokuta uložena, plní svoje procesní povinnos ti v dalším průběhu řízení. Ústavní soud uvádí, že základem pro stanovení výše pořádkové pokuty je propor cionalita a dále naznačuje některá ostatní kritéria: „Výši pořádkové pokuty je totiž vždy nutno určovat s ohledem na princip proporcionality, neboť při jejím ukládání dochází ke kolizi ústavně chráněné hodnoty, již představuje zajištění řádného průběhu trestního řízení, s právem pokojného užívání majetku. Aby zásah do práva vlastnit majetek ze strany veřejné moci neporušoval požadavek šetření podstaty a smyslu ústavně garantovaných lid ských práv a svobod, je třeba vzít v úvahu mj. význam plynulosti a naplnění účelu trestního řízení, intenzitu jeho ohrožení nevyhověním předvolání orgánu činného v trestním říze ní, jakož i závažnost jednání, pro něž se trestní řízení vede.“ 52 Přitom podle Ústavního soudu není nutné zkoumat zpravidla neznámé majetkové poměry svědka: „ Vzhledem k podstatě institutu pořádkové pokuty pak není namístě, aby orgán, pokutu ukládající, zkoumal zpravidla neznámé majetkové poměry dotčené osoby. Taková úvaha se projeví zásadně až při vymáhání pokuty, případně jejím prominutí po splnění povinnosti.“ 53 V ji ném rozhodnutí Ústavní soud uvedl: „ Ve vztahu k namítanému nedostatku odůvodnění usnesení o udělení pořádkové pokuty lze konstatovat, že míra odůvodnění odpovídá hypoté ze ustanovení o pořádkové pokutě, neboť pro uložení pořádkové pokuty dostačuje podle § 66 trestního řádu předchozí neuposlechnutí výzvě. (…) Teprve v soudním řízení o stížnosti jednotlivec zpravidla uplatňuje námitky proti jejímu uložení, resp. výši, přičemž soud je povinen se s těmito námitkami vypořádat. (…) Nelze po policejním orgánu požadovat, aby předjímal možnou argumentaci sankcionované osoby a tuto preventivně vypořádal. V posu zované věci je tak třeba policejnímu orgánu vytknout pouze to, že nijak nezdůvodnil výši uložené pořádkové pokuty. V posuzované věci však nelze považovat pokutu za nepřiměře

52 Nález Ústavního soudu ze dne 1. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 31/05 (N 147/38 SbNU 167). 53 Usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. IV. ÚS 666/19. Obdobně též např. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 12. 2019, sp. zn. II. ÚS 3759/19.

245