ZAJIŠŤOVÁNÍ V TRESTNÍM ŘÍZENÍ 2024

tečnosti, které ji jinak odůvodňují. Pořádková pokuta je sankcí, jejímž účelem je zajistit nerušený postup řízení. Aby pořádková pokuta splnila tento účel, musí být o jejím uložení rozhodnuto v krátké době poté, co nastal důvod k jejímu uložení. (…) Bylo by proto nelo gické a z hlediska vyváženosti právního řádu nepřijatelné, aby pořádkovou pokutu podle § 66 odst. 1 tr. ř. bylo možné uložit za jednání, od kterého uplynula neomezeně dlouhá doba. Takový stav by zakládal i značnou právní nejistotu, kterou zákon nepřipouští ani u trestných činů, neboť jejich trestnost zaniká uplynutím doby promlčení trestního stíhání. Nejvyšší soud České republiky tedy dospěl k závěru, že uplynula-li od jednání, které jinak lze postihnout pořádkovou pokutou, doba delší než jeden rok, není uložení pořádkové po kuty namístě.“ 56, 57 19.5.3 Postup stížnostního orgánu Proti rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty je přípustný opravný prostředek, kterým je stížnost, jež má odkladný účinek (§ 66 odst. 4 TrŘ). Judikatura poukazuje na to, že dle § 66 odst. 4 TrŘ je rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty ex lege v zásadě podrobeno přezkumnému řízení. 58 Trestní řád neobsahuje zvláštní úpravu pro postup stížnostního orgánu a je proto nutné vycházet z obecné úpravy řízení o stížnosti dle § 141 a násl. TrŘ. Z hlediska řešeného tématu je stížnostním orgánem vždy nadřízený soud, a to bez ohledu na to, zda soud pořádkovou pokutu uložil v nalézacím či odvolacím řízení. 59 Při rozhodování o stížnosti platí omezený revizní princip, neboť stížnostní orgán přezkoumá správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž mohl stěžova tel podat stížnost, i řízení předcházející napadenému usnesení. 60 S ohledem na to, že Ústavní soud podřadil rozhodování o pořádkové pokutě pod rozhodnutí o „trestním 56 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 1996 sp. zn. 2 Tzn 90/96 (uveřejněný pod č. 13/1997 Sb. rozh. tr.). 57 Obdobnou argumentaci uvedl Vrchní soud v Praze: „ Nadto je třeba přihlížet i k účelu uložení pořádkové pokuty, k jehož splnění je třeba, aby o uložení majetkové sankce bylo rozhodnuto nikoliv časově zcela neome zeně, ale naopak v krátké době poté, co pro postup podle § 66 odst. 1 TrŘ nastal zákonný důvod. Délku takové lhůty trestní řád sice výslovně nestanoví, ovšem hlediska jeho vyváženosti ve srovnání s § 66 odst. 2 TrŘ, tj. možné přenechání příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru ke kázeňskému potrestání pro jednání zakládající důvod pro uložení pořádkové pokuty příslušnému veliteli nebo náčelníkovi, přichází v úvahu per analogiam lhůty dané v řízení přestupkovém, kárném nebo kázeňském, pro které shodně platí lhůty jednoho roku. “ (Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 3. 2005, sp. zn. 6 To 13/2005.) 58 Nález Ústavního soudu ze dne 1. 10. 1998, sp. zn. III. ÚS 164/98 (N 111/12 SbNU 117). 59 K tomu srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 9. 7. 1998, sp. zn. III. ÚS 86/98 (N 79/11 SbNU 225), ze dne 1. 10. 1998, sp. zn. III. ÚS 164/98 (N 111/12 SbNU 117), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2001, sp. zn. 15 Tvo 155/2001 (uveřejněné pod č. 24/2003 Sb. rozh. tr.). 60 PÚRY, František. Stížnost. In. FENYK, Jaroslav, CÍSAŘOVÁ, Dagmar, GŘIVNA, Tomáš. Trestní právo procesní. 8. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2024, s. 625.

247